Rok s Dodem začal opravdu pozitivně

Milé pomocné tlapky,
omlouváme se za pozdní odepsaní pravidelného reportu z důvodu zhoršení mého zdravotního stavu. A přitom nám ten rok s Dodem začal opravdu pozitivně a krásně. Měli jsme spolu spoustu úžasných aktivit, ať už od našich oblíbených procházek a výletů, jízdě na mém lehokole či tréninku Dodových schopností a dovedností. Byl také i při mých sportovních aktivitách, kdy mě tak věrně doprovázel například halovým mistrovstvím České republiky ve vrhu koukli v Ostravě, či mistrovstvím republiky pořádáné také v Ostravě.

A tak ať to bylo tou obrovskou podporou ze strany Doda, mou prací a snahou, nebo snad tím vším dohromady. Podařilo se nám umístit v kouli dvakrát na krásném druhém místě. A poněvadž koule není moje primární disciplína, byl jsem za ten výsledek moc rád. Ještě raději jsem byl však když se nám povedlo obhájit titul mistra České republiky v hodu oštěpem, což je právě má oblíbená disciplína.

Oslavili jsme také i Dodovy narozeniny, takže veselo opravdu bylo. Avšak jak už to v mém životě ,mnohdy bývá, těch slunečných a lehkých dnů moc není a když už přijdou, jsou často zataženy mrakem bolesti a zdravotních problémů. Ale o tom co vše mě trápilo já psát nyní nechci.

Chci psát o tom jak nesmírně mi Dodo v těch těžkých chvílích pomohl, když jsem si sáhl opět na to své dno. Chci psát o tom jakou radost mi přinášel i v tom obrovském žalu jenž jsem cítil. O té krásné naději, kterou mi dával, vlastně jen tím že prostě je. O tom jak mi vytvářel úsměv i tehdy, kdy mi na tváři nenávratně zmizel a zůstaly po něm jen slzy. Chci psát o tom jak mi dával sílu jít dál, každé ráno zas a znovu. Znovu vstanou, i když už jsem neměl sílu. Že to on mi dával důvod i povinnost zvládnout další těžký den. Vstoupit do toho kolotoče bolesti, který se nepřestával zas a znovu den co den roztáčet. To i kvůli němu jsem to nechtěl vzdát, Nechtěl jsem ho udělat smutným, to kvůli jeho lásce a velkému srdci, které bych tak nadobro zlomil. A tak byl věrně se mnou, a já sním přesně tak jak to umíme.

A tak i když já bolestí nespal, nespal ani on, když já se trápil on tu byl a přitom stačil jen jediný pohled do jeho upřímných očí abych si uvědomil, že mě neopustí, že zůstane a to ať se bude dít vlastně cokoli. Že tu pro mě prostě bude.

V tu chvíli jsem si uvědomil, že to musím zvládnout to právě i pro něj, pro jeho lásku a věrnost, pro to všechno čím pro mě je. Vždyť to pravé přátelství se neprojeví když je dobře a vše se daří ale právě tehdy když dobře není. A já musím jen potvrdit že můj kamarád Dodo opět uspěl a pomohl mi a já věřím že spolu uspějeme i ve všem co na nás bude v budoucnu čekat.

A tak zdravíme pomocné tlapky s vírou v to, že nás příště zastihnete v daleko lepší formě a kondici. A my vám opět pošleme veselou zprávu s té naší společné cesty.

Lukáš a Dodo