Deset let s mojí nejlepší čtyřnohou kamarádkou Ditou
Dnes je tomu právě 12 let, co se narodila moje asistenční fenka Dita. Oslava proběhla v kruhu rodinném a jako pamlsek dostala výjimečně svoje oblíbené uzené prasečí ouško. Odpoledne byl krásný slunečný den, proto jsme vyrazily na procházku do blízkého parku a teď obě dvě odpočíváme. Dita spokojeně nahlas chrní na pelíšku. Večeři zhltla rychleji než obvykle, protože tu máme na návštěvě kočičího vetřelce, který drze našlapoval okolo její misky, tak asi měla obavu, aby se nemusela dělit.
Ditu jsem dostala od organizace Pomocné tlapky před již skoro deseti lety. Letí to hrozně rychle a já bych si moc přála, aby tu se mnou Ditunka byla ještě minimálně jednou tolik... Je ve velmi dobré kondici, jenom ji občas trápí zažívací obtíže jako skoro každou starší dámu a minulý týden podstoupila kosmetický zákrok, kdy jí byly odstraněny dvě bradavičky z čumáku a z hlavy. Vše statečně zvládla a rány se hojí bez komplikací.
Ten, kdo je na vozíku, ví, jak je hrozně těžké otevřít a zavřít dveře, sebrat ze země spadlou věc, sundat si rukavici nebo ponožky a to vše je pro takového pejska úplná hračka. I přesto, že je Dita v „důchodovém“ věku, mi s těmito věcmi stále pomáhá a já bych si už bez její pomoci nedovedla svůj život představit. Žijeme spolu samy a její venčení je pro mě každodenní rehabilitace a balzám na duši.
Každému, komu to jeho zdravotní situace dovolí, bych takového pomocníka vřele doporučila, protože Dita je pro mě velký kamarád a hlavně Zlatíčko s velkým “Z“.
Věra Urbancová + Dita – asistenční tým č.17
V Chocni dne 6. října 2013