Zpráva o asistenčním psu Dinovi
menu

Zpráva o asistenčním psu Dinovi

Náš Dino má už 9 let a jak známo, psí věk je o dost rychlejší. 1 rok psího je 7 lidských. Proto už Dinouš patří mezi seniory, ale vůbec tak nevypadá.

Jeho věk prozrazuje jeho šedivá brada a když vstane chvíli se musí se rozchodit, neboť je vidět, že ho „berou“ klouby.

Ale mentálně je na tom stále jako mladý pes, neustále ve střehu, nikdo a nic se kolem něho nehne, aniž by on o tom nevěděl. Je bystrý a chce pomáhat i když někdy to s tou pomáhající aktivitou nepřehání, pokud to není podepřeno pamlskem. Pak vše rychleji odsejpá.

Vzhledem k jeho věku musíme už korigovat svoji aktivitu, aby nedocházelo ke zbytečnému přetěžování psa. Dlužno dodat, že ne vždy se to daří, Pak si lehne a odpočívá a o to, co se děje kolem se přestane zajímat. Je potom jasné že má dost.

Teď v srpnu se na pár dní všichni rozejdeme každý na jinou stranu. Já do rehabilitačního centra, manželka na dovolenku a Dinouš na „tábor“ ke známé na týden. Já přijedu za 13 dní, manželka se psíkem o týden dříve a když se sejdeme, tak si povíme jak jsme se měli a že zase to potáhneme spolu, neboť ve dvou se to táhne lépe, ale ve třech ještě lépe. Ještě je tu sice kočka, ale ta jen pozoruje, někdy.

Závěrem bych uvedl, že náš Dinouš ze svého výcviku nic neztratil. Pravda některé povely již nepoužíváme, ale čas od času je procvičíme a vždy hledíme na to, že Dino to nezapomněl. To jen svědčí o kvalitě jeho tlapácké univerzity.

Děkujeme za to.

Pavel a Alžběta Brázdovi, Vrchlabí