Alice a Diana
Tak už je za námi 7 rok spolužití a mým asistenčním psem Dianou. Od předcházejícího roku se téměř nic nezměnilo, jen Diana projevuje svým chováním stárnutí nebo stále více to, že jí moc chybím. Od ledna do konce června se vidíme minimálně, jen o víkendech a o prázdninách nebo pokud dostaneme ředitelské volno ve škole. Po tu dobu, kdy jsme spolu, se Diana ode mne nehne a stále sleduje každý můj pohyb. Plně jí chápu, neboť mě je po ní také smutno.
Jelikož k nám do rodiny přibyl další člen na vozíku, je to můj přítel, tak Diana nejprve žárlila a nechtěla dovolit, abychom byli blízko sebe, hned se nutila mezi nás. Po čase to pochopila a začala Dennise také brát do své smečky. Občas to vypadá, jako by Diana věděla, že Dennis potřebuje více její péči než já a pomůže i jemu, aniž by dostala povel. Je prostě vyjímečná. V létě jsme se vydali na dovolenou a Diana jela samozřejmě s námi. Moc se jí tam líbilo, protože jsme si pronajali rodinný dům na úplné samotě, žádní lidé kolem ani jiná zvířata. Mohla se proběhnout po louce kolem domku a to se jí moc líbilo. Ve městě, kde bydlíme ,není moc míst, na kterých by se mohla volně proběhnout a nenarazila přitom na nějakého člověka nebo psa. Během dovolené jsme podnikali spoustu výletů, při kterých mě Diana doprovázela. Po celou dobu byla vzorná a užívali jsme si společné chvíle. Sice je pravda, že když jsem usedala do bobu na bobové dráze nebo do sedačky na horské dráze a ona nemohla se mnou, tak byla nervózní a když mě viděla v cíli přijíždět, nejraději by se ke mně rozběhla samou radostí, že se mi nic nestalo a vrátila jsem se k ní.
Samozřejmě, že během léta bylo i dost bouřek a Diana se tento rok chovala jinak než obvykle. Nikdy bouřky nepociťovala, ale tento rok se chovala jinak. Už dvě hodiny před bouřkou zrychleně a hlasitě dýchala, klepala se a nejraději by se někam schovala. Od září do konce roku vše zase probíhá jako během školy, vidíme se pouze o víkendech a o prázdninách. Po dobu kdy jsem ve škole se o Dianu starají moji rodiče a Diana v tuto dobu pomáhá mojí mamce, protože mamča má také problém s pohybem, takže jí podává věci ze země a hlavně ji hlídá, aby jí včas varovala, že se mamce blíží hypoglykémie (nízká hladina cukru v krvi u diabetiků nebezpečné) a tím zabrání, aby mamka upadla do kómatu.
A to je asi tak vše, co by jsem za tento rok uvedla, vlastně znovu chci poděkovat všem lidem, kteří sponzorují tyto psy a těm, kteří se o ně starají a cvičí je, protože tito psy jsou pro nás klienty velkými pomocníky a současně nám pomáhají být i v některých životních situacích být samostatnými.
