Šikovný Derry
Milé Tlapky,
další měsíc utekl jako voda a my posíláme dušičkové pozdravení od nás všech a samozřejmě také od Derryho. Ten se zase více zabydlel nejen přímo doma, ale i v nejbližším okolí. Důvěrně už zná všechny svoje trasy k venčení a procházkám.
Říjen byl pro nás všechny ve znamení Mařenky nemoci – přinesla si ze školy streptokokovou angínu takže už třetí týden je doma, naštěstí antibiotika zabrala ( i přes počáteční obtíže s alergickou reakcí…) a v pondělí půjde opět do školy.
Co se týká budovy školy tak do vnitřních prostor s Derrym zatím nechodíme, mají tam důkladný bezpečnostní systém (rámy s alarmem a turnikety jako na letišti). Ke vstupu i odchodu je zapotřebí osobní přístupový čip jinak se spustí alarm. Jsme domluveni, že bychom Derryho vzali do vnitřních prostor školy v druhém pololetí školního roku a prošli bychom s paní asistentkou, která má na starosti Mařenku. První pololetí tohoto školního roku je v první třídě velmi hektické a některé děti ještě stále nepřijaly školní režim a rozptyluje je vše kolem, neboť cokoli jiného než škola je mnohem zajímavější… Domluvili jsme se tedy na tom, že druhé pololetí bude již klidnější a Derry by bezpečně mohl do budovy školy a na seznámení k Mařence do 1.B. Upřímně musím podotknout, že jsem nečekala jak často budeme odhánět náhodné kolemjdoucí, aby se nevrhali Derrymu na krk, hlavu, ocas, tlapky s tím jak je nádherný ňuňací pes. Některým stačí vysvětlení s prosbou jednou, některým třikrát a i přesto se setkáváme s arogantními podrážděnými reakcemi - ,,...proč se nemohou s Derrym pomazlit, když je asistenční tak by přece neměl kousat…“ nebo ,,...proč jejich Punťa si nemůže s Derrym hrát, když Punťa je fena takže může ke všem psům…“. Za mně nejhorší byla cca 70ti letá žena, kterou jsme potkali v Praze, a která přes jakákoliv vysvětlení, prosby a upozornění neustále chodila za Derrym a chytala ho, že se s ním bude mazlit – nakonec ji musel odvést za ruku její manžel – se slovy, že už by konečně měla pochopit co jí říkáme a odejít pryč... Tak i takové máme zážitky nyní z říjnové návštěvy FN Motol.
Jinak Derry krásně pracuje a podává vše co je potřeba, úplně skvěle otevírá dveře a šuplík až se mu povedlo definitivně ho vyndat, ale nevadí hlavně, že se jim s Mařenkou dobře spolupracuje. Mařenka ho učí nové triky, které vymýšlí (stejně nejraději podává pouzdro s brýlemi, svléká Mařence ponožky a čepici, podává klíče, bačkory, plyšáky…). Taky spolu rádi polohují a válejí sudy. Zítra bude společná rehabilitace tak uvidíme co nového si pro oba sestřička vymyslí.
Posíláme milion pozdravů
Rodinná smečka
Mařenka a Derry, Pavlína a Víťa Gernatovi
