Rozhovor s panem Martinem Romanem - otcem myšlenky projektu Čtení pomáhá

Dne 21. 4. 2011 byla  vybrána  částka 200 000 Kč  v projektu Čtení pomáhá. Patronem Denise a otcem myšlenky byl pan Martin Roman. Jsme rádi, že si udělal čas na krátký rozhovor.

První otázka je celkem jasná - jak vznikl nápad na uspořádání projektu "Čtení pomáhá"?

Mám dvě děti, které právě přichází do čtenářského věku a vidím u nich, jak je čtení důležité. Z řady stran přitom přichází informace o tom, že děti přestávají číst a tak jsem přemýšlel, jak se by šlo tenhle neblahý trend alespoň zpomalit. Spojení s pomocí druhým byl okamžitý nápad, který mě nadchl a nadchl postupně i řadu dalších lidí, kteří pomohli projekt "Čtení pomáhá" rozjet.

Kdo se na projektu podílí finančně? Myslím tím částky, které děti rozdělují jednotlivým charitám.

Vše to jsou mé privátní peníze, jak částky rozdělované charitám, tak i náklady na provoz projektu.

Projekt "Čtení pomáhá" byl zahájen 8. dubna a za necelý měsíc se 5 charitativních projektů dostaly "do cíle", další se k němu blíží. Děti celkem rozdělily téměř milion korun a musely mít přečtených skoro 20 tisíc knížek. Čekal jste takový nástup?

Doufal jsem v něj a mám z toho velkou radost. Vymýšlíme teď další obohacení projektu tak, abychom zájem dětí dále rozvíjeli.

Čtení knížek a charita - to je něco, co se vymyká obecným představám o dnešní mládeži, starající se hlavně o sebe a hrající jen hry na počítačích. Je ale vidět, že projekt řadu dětí oslovil. Změnilo to nějak Váš pohled na dnešní mládež?

Nemám nijak skeptický názor na dnešní děti, vidím hodně bystrých a nadšených dětí mezi kamarády svých dcer nebo v základní škole a gymnáziu PORG, které řadu let podporuji. Záleží hodně na vedení a tom, co je ovlivňuje. Čtení pomáhá snad bude dobrým vlivem.

Náš zástupce v projektu "Čtení pomáhá" - štěně asistenčního psa Denise - patří mezi ty projekty, pro které se již potřebná částka vybrala. Co si ale myslíte obecně o práci a významu asistenčních psů?

Pejsek Denis byl pro mě jasným favoritem, věděl jsem, že peníze na výcvik dostane velmi rychle. Pro člověka odkázaného na pomoc ostatních je asistenční pes určitě obrovskou pomocí i tím, že je to současně oddaný přítel.

Stát se na výcviku asistenčních psů pro tělesně postižené vůbec nepodílí. Na rozdíl od vodicích psů nedostávají držitelé asistenčních psů ani příspěvky na výživu psa. Je to, podle Vás, správně, nebo by měl stát asistenční psy alespoň zrovnoprávnit vzhledem k psům vodicím?

Bohužel stav státních financí neumožňuje podporovat všechny přínosné projekty a chápu, že je velmi těžké rozhodovat, kdo podporu dostane a kdo již ne. Věřím ale, že by asistenční psi mají šanci získat pomoc i z nestátních zdrojů, jak jsme prokázali i u Čtení pomáhá.

Za Denise, za Pomocné tlapky a vlastně za všechny asistenční psy bychom Vám na závěr chtěli poděkovat za ten krásný nápad s projektem, kde opravdu a doslova "Čtení pomáhá".

Sepsal Ladislav Metelka