Denis je opravdu nejlepší přítel
Jak víte před měsícem a půl nás opustil náš milovaný manžel a páneček. Máme co dělat abychom to všechno zvládali, hlavně po psychické stránce. I Denisek to těžce nese!
Ale jinak jsme v pořádku, no já sice chodím hodně polékařích, jelikož se mi zhoršil zdravotní stav, ale protože mám Deniska, tak to dobře zvládám! On mě totiž všude doprovází a je moc rád, protože se m všude dostává opravdového obdivu, chvály a laskání. Především od zdravotního personálu, kde všude chodíme spolu.
Vždy dojdeme do ambulance, tam Denisek zaujme své místo bokem u mých věcí tak, aby na mě viděl a nezavazel v chození sester a aby do něj nedrcali a kouká na mě a čeká až budu hotová. Jako tento týden na EEG, ultrazvuku krkavic, dnes na odběru krve a na neurologii-EMG. Jen ležel a koukal jak nadskakuji, když do mě pouštěli elektriku a píchali jehly.
No Denis je opravdu nejlepší přítel, který mě zůstal a dělá mě v tom životě štastnou, jistou a klidnou. V úterý v noci jsem měla doma nehodu, zdravotní nevolnost, spadla jsem na zem a zůstala jsem sedět na zemi a chvíli jsem o sobě nevěděla! Jen jsem cítila olizování, knučení a ždouchání do mě. Po chvílce jsem se probrala a viděla Deniska, jak kolem mě tancuje a snaží se mě za každou cenu zvednout. To se mu také po chvíli povedlo. Byl z toho moc štastný, pak u mě spal celou noc. Od té doby se ode mně nehne ani na krok.
Když jdeme ven, tak nejde vedle mě, ale na šikmo přede mnou, aby mě mohl zachytit, nebo se já jeho chytit kdybych padala nebo mi došlo špatně. Také mě začal upozorňovat na zvýšenou nebo sníženou hladinu cukru. Když je problém, tak mě začne olizovat buď na puse, což normálně nedělá, nebo mi kouše dost tvrdě do rukou, aby mě upozornil na problém. Je prostě úžasný.
Včera jsme byli v kadeřnickém učilišti, byla jsem jako model a byla tam s námi známa, která tam má vnučku jako žačku. Když na mě čekala i s Deniskem se jí udělalo špatně. O diabetu, nikomu to neřekla, jen Denis to zacítil a začal jí olizovat u pusy a tak se mi potvrdilo, že to opravdu cítí a dovede na to upozornit.
Jinak mě vodí už delší dobu do schodů- počká u schodů, chytím se ho za záda a on mě vede, nebo když je potřeba a já nezvednu ruce tak, abych se mohla vysvléknout ze spodního prádla, sednu na postel, předkloním se a on mi vysvleče body podprsenku a neroztrhá. Nebo když přikládám do kamen a kleknu si, ví, že se nepostavím, tak dojde ke mě, opět nastaví záda a já se jen zajistím, abych neměla balanc a postavím se. Ale ty poslední věci co jsem jmenovala, už děláme delší dobu, jen jsem o tom nikomu neříkala. Prosím za prominutí, že ty fotky které posílám jsou trošku staršího data, ale až teď jsem se k tomu dostala, abych některé vybrala a poslala. Jsou z listopadu loňského roku.
I když to tak nevypadá, ale v tu dobu bylo opravdu teplo a krásně. V tu dobu tam byl s námi i páneček, ale toho jsem tam už nedávala, aby Vás to všechny zbytečně nezmátlo. Tímto bych Vám, našim sponzorům i našim milým šéfům z Pomocných tlapek, opravdu moc a upřímně poděkovala za vše, co pro nás pořád děláte a jak se o nás staráte.
Moc pozdravů za nás
Milka a Denis Peterkovi
