Půlrok s asistenční fenkou Debbie

Dnešní zpráva shrnuje první půlrok společného soužití s asistenční fenkou Debbie. Toto období bylo především časem vzájemného poznávání, budování důvěry a přenášení jejích již získaných dovedností do našeho domácího prostředí. Debbie si zvykala na nový domov, každodenní režim i ostatní členy rodiny a společně jsme se učili fungovat jako sehraný tým.

První den po příjezdu byla Debbie přirozeně zvědavá a postupně se seznamovala s novým domem. Největší pozornost jsme věnovali mému pokoji, který se stal jejím hlavním pracovním i odpočinkovým místem. Seznamovala se s rozmístěním nábytku, dveřmi i trasami, které při své práci nejčastěji využíváme. Velmi rychle se v novém prostředí zorientovala a během krátké doby se u nás cítila jako doma.

První týdny jsme se zaměřili především na upevnění dovedností, které Debbie již ovládala z výcviku, aby je spolehlivě využívala i v našem domácím prostředí. Patřilo mezi ně například otevírání dveří do mého pokoje nebo podávání předmětů. Stačilo jen společně nacvičit nové prostředí a konkrétní situace, se kterými se u nás setkává. Debbie pracuje s velkou chutí a rychle pochopila, co od ní očekávám.

Stejně tak bez problémů přenesla do běžného života dovednost podávání předmětů spadlých na zem. Ochotně podává lžíce, krabičky s léky, plastové lahve i další věci denní potřeby. Pracuje jemně, předměty nepoškozuje a spolehlivě mi je podává přímo do ruky. Tyto úkoly dnes zvládá naprosto přirozeně a jsou běžnou součástí našeho každodenního života.

Pravidelně také vyrážíme do supermarketu a na další veřejná místa, aby Debbie byla stále v kontaktu s rušným prostředím a mohla naplno využívat své schopnosti i mezi větším množstvím lidí. V horkých dnech jsme jí několikrát připravili dětský bazének, který si doslova zamilovala.

Velkou změnou bylo také postupné sžití Debbie s ostatními členy domácnosti. Protože ve stejném domě bydlí i moji prarodiče, bylo důležité, aby si na sebe vzájemně zvykli. Mamku, Honzu a bráchu Honzíka znala již ze sžívacích pobytů, s babičkou a dědou se seznamovala až po příchodu k nám. Velmi brzy si získala jejich důvěru i sympatie a dnes je plnohodnotným členem celé rodiny.

Během uplynulých měsíců se výrazně prohloubil také náš vzájemný vztah. Debbie si zvykla na můj denní režim, poznala mé potřeby a já se naučil lépe vnímat její způsob práce. Díky tomu tvoříme stále sehranější tým a je vidět, že mezi námi vzniklo silné pouto založené na důvěře.

Vedle své pracovní role se Debbie stala také mou blízkou společnicí. Ráda odpočívá vedle mě, užívá si hlazení a společné chvíle klidu. Naše společné večerní i ranní rituály jsou dnes přirozenou součástí každého dne a jen potvrzují, jak pevný vztah jsme si za půl roku vybudovali.

Po šesti měsících mohu říci, že adaptace Debbie proběhla velmi úspěšně. Nový domov přijala za svůj, rychle se zorientovala v prostředí i v našem denním režimu a její výcvik se přirozeně promítl do každodenního života. Díky jejím schopnostem je pro mě řada běžných činností jednodušší a samostatnější.

V době psaní této zprávy jsem na léčebném pobytu v Lázních Darkov, kam asistenční psi bohužel nemohou. Debbie je zatím doma se svou druhou rodinou, ale už teď se těším, až budeme zase spolu. Každý den mi připomíná, jak velkou pomocí a oporou pro mě je.

Děkuji celému týmu Pomocných tlapek za profesionální přípravu Debbie i za podporu během našeho sžívání. Díky vám mám po svém boku skvělou asistenční fenku, která mi každý den pomáhá k větší samostatnosti a lepší kvalitě života.