Dante na dovolené
Život někdy zamíchá věci dost nevyzpytatelným způsobem. A tak se stalo, že Danteho panička musela na nějaký čas do nemocnice. Samozřejmě se hned objevila otázka, kdo se postará o Danteho? Ale Tlapky bleskově zorganizovaly pomoc a když mi přišel dotaz, jestli bych se o Danteho na nějaký čas postaral, hned jsem souhlasil. Už tři týdny jsem měl totiž doma jedno volné „psí místo“ poté, co jsem odevzdal Mava do výcviku. Pár telefonátů a bylo dohodnuto. Tlapky měly shodou okolností akci v místě Danteho bydliště, takže jsme se dohodli, že mi ho v sobotu 24.6. večer „přiblíží“ do Prahy, tam si ho vyzvednu a pojede k nám do Hradce Králové. A tak se i stalo.
Dante byl ze začátku trochu smutný a nejistý, ale snášel to velice statečně. Seznámili se s Andym a pak začal postupně poznávat okolí bytu, místa na venčení, nákupní centrum, restauraci a vůbec všechno, kam se mnou bude chodit. Všechno pro něj bylo nové, ale Dante neskutečně věří lidem a tak šel se mnou bez problémů kamkoli. A všude byl hned jako doma. Známá asistenční práce, známé povely, i když od jiných lidí a v jiném prostředí, mu rychle dodaly sebejistotu, takže i nálada se rychle lepšila. Brzy poznal, že to u nás bude fajn a pořád měl co dělat a poznávat. Chodil se mnou do práce, po práci nějaký ten nákup nebo návštěva restaurace, ale při hezkém počasí i trochu lenošení na terase, o víkendech procházky, kamarádění s mými vnoučaty, ve vedrech nezbytné vyráchání v bazénku na terase s Andym – všechno to zvládal opravdu výborně.
Ne, na práci jsme nezapomněli, takže každý den mi Dante cvičně pár věcí podal, občas otevřel dveře, někdy jsme se jeli projet na travelátoru nebo eskalátoru. Ale on to má všechno zmáknuté, pamatuje si to, tak to bylo vlastně jen takové malé opáčko. Asisťák prostě zůstane asisťákem vždy a všude a práce je jeho jistota…
Po necelých třech týdnech se zdravotní stav paničky zlepšil natolik, že přišel čas, aby se Dante vrátil domů. Oblíbil jsem si toho kluka. Vyrovnaný, poslušný, pracovitý a moc milý pes. Ale jeho místo, jeho domov a jeho lidi jsou jinde. A být doma se svými lidmi je pro Dantíka určitě to nejlepší.
