Zpráva od Dannyho
menu

Zpráva od Dannyho

Tak nám to pěkně sviští a už musím podat další informaci o mém soužití s Pavlem. Můj páníček se o mě stará moc pěkně, chodíme na procházky, už jsem se i koupal v místním rybníce, bere mě do práce, kde nemám moc co dělat protože Pavel pořád čte nebo telefonuje. Aspoň si tam ale pěkně odpočinu. Když se vrátíme z práce domů tak naopak začínám já pracovat. Páníček se většinou musí obléknout do cyklistického a vyráží na trénink. Když někde jezdí na kole a honí ty kilometry, tak já můžu zase odpočívat a čekat až přijede. Když se vrátí domů z tréninku, to teprve pro mě začíná ten správný frmol. Navíc je páníček dosti spocený a tak divně voní nebo smrdí, já nevím. Pořád musím něco podávat, protože páníček bývá opravdu dost unavený a vše mu jde trochu hůře než když je v pohodě. Vůbec nechápu proč to dělá, proč na tom kole jezdí, když mu potom všechno dělá větší problémy.  Když se nakonec omyje a převlékne tak se navečeříme a já se těším na večerní procházku. Délka procházky je přímo úměrná únavě páníčka. Z procházky se vrátíme domů a jdeme většinou hned spát, protože páníček je skoro mrtvý. Teď, když už nejsou taková vedra, páníček zase více jezdí  na kole, vrací se více unavený a já mám tak hodně práce. V těch vedrech jsem si ho užíval více a nemusel jsem ani tolik makat.

Taky jsem měl zážitek s Pavlovým kamarádem. Páníček si trochu pochroumal vozík a tak byl problém se dostat do práce. Nakonec přijel kamarád Honza, teď je už i můj kamarád, a odvezl nás oba i s vozíkem do práce. Honzu jsem už viděl v Plzni a dokonce jsem se vezl v jeho autě za Jirkou. Tehdy ale to bylo nějaké veliké auto, nevyznám se v tom. Ale teď Honza přijel s něčím malým zeleným a měli jsme se tam všichni vejít?! Nakonec to dopadlo dobře, vešel jsem se tam i já, ale v jednu chvíli jsem myslel, že za nimi snad poběžím. Honza nakonec nějak sklopil zadní sedadla a já jsem si tam mohl skoro lehnout. Moc místa tam nebylo, ale ten kilometr se to dalo vydržet. Když jsme se vysoukali z auta, musel jsem hned zaštěkat otázku „To je auto nebo nějaká větší hračka?“ Dostal jsem rychlou odpověď, to je přece VW LUPO. No, nevím, auta přece vypadají trochu jinak, mně to připadá i díky světle zelené barvě jako veliký hrášek. Snad si to Honza nepřečte na stránkách Pomocných tlapek, to by mě už asi nikdy nikam nevezl autem.

To jsou moje zážitky z tropického července. Všem přeji hezký zbytek prázdnin a já Vám zase příště něco zaštěkám.

Danny