Ríša a Chooco jsou sehraná dvojka

Vážení příznivci asistenčních tlapek,

v průběhu minulých šesti měsíců se odehrálo mnohé.

Chocco je velkým kamarádem mého syna Ríši. Společné venčení jim nedělá už žádnou potíž a jsou sehraná dvojka – radost pohledět. Chodí spolu co noha tlapku mine a když Ríša při chůzi zakopne, má šanci se o pejska opřít nebo zachytit a nestabilitu tím vyrovnat. To je velmi přínosné jak pro Ríšovu bezpečnost, tak pro větší klid maminky. A nejenom bezpečnost, ale i psychickou pohodu je potřeba zmínit, protože tolik radosti a smíchu Ríši, když si hraje s Choccem, jsem neslýchávala. Zároveň mu pejsek přinesl do života i potřebnou zodpovědnost např. za krmení, venčení, obavu o zdraví...

A jak žijeme a co děláme?

Náš Chocco začal mít (nečekaně) obrovskou radost z podávání bot a vůbec jakýchkoliv předmětů. Dokonce sám občas něco popadne a donese s radostným výrazem jak je šikovný a co tomu říkáme.

Každý den s námi jezdí  66 km do školy (do gymnázia) autem. Ve voze má svoje místo v kufru, kde si občas schrupne, či se zvědavě dívá co se děje kolem. Při jízdě se chová zcela přirozeně a má jízdu v autě rád.

Zatímco se Ríša ve škole vzdělává, čeká na něho pejsek zatím ještě v kabinetě, ale o přestávkách za ním s Ríšou docházíme, podrbeme, pohladíme a zase běžíme do třídy. Od příštího roku by snad již bylo možné alespoň občasně brát Chooca do třídy, aby mohl pracovat a udržovat si svoje získané dovednosti získané tréninkem ve Starém Plzenci.

Ze školy se  cestou domů většinou zastavujeme v lese na venčení a procházku.

Náš báječný asistenční pes dělá Ríšovi také doprovod do FN Plzeň na kontroly či rehabilitace, i zde svoji úlohu zvládá báječně. Dokonce je velmi obdivován za trpělivost a klidné ležení na místě v čase, kdy Ríša cvičí s fyzioterapeutem.

Musím konstatovat, že je velmi příjemné slyšet od cizích lidí, že je to krásný a disciplinovaný asistenční pes.

Při nákupech v obchodě se ještě Ríša bude muset trochu zlepšit při orientaci v prostoru a vždy Chocca dávat na nejlepší či nejméně frekventované místo. Zatím je to ještě pohled na velkého psa a malého kluka, který občas zaváhá.

Zažili jsme snahu o omezení  přístupu s asistenčním psem a rádi bychom se o tuto zkušenost podělili.

1. V Plzni v prodejně u jednoho Vietnamce mu bylo nutné vysvětlit o jakého psa se jedná, ukázat kartičku a také upozornit, že by porušovali zákon při zabraňování vstupu a Česká inspekce by jim mohla dát vysokou pokutu.

Nevědí a neorientují se v tomto problému a proto na dotaz paní prodavačky : „ Nebude tady čůrat ani kakat, že ne?“ Jsme jí ujistili, že určitě ne a následně nás tedy vpustili dovnitř obchodu a nákup proběhl bez dalších potíží.

2.  V relaxačním centru u Karlových Varů ještě před příjezdem na místo nastala potíž s ubytováním asistenčního psa. Nevěděla jsem si rady a tak zatelefonovala p.Pirnerovi a následně hovořila s p. Pirnerovou, která celou situaci vzala do svých rukou a jasně vysvětlila vedení hotelu, jaká mají práva asistenční psi. Díky její pomoci jsme se nakonec v hotelu mohli ubytovat i s naším Choccem, přestože to původně vypadalo na prohraný boj. Dodatečně tímto paní ředitelce Pirnerové ještě jedenkrát ze srdce děkujeme! Ríša si mohl dopřát příjemné změny, vidět noční vánoční osvětlení KV, ale také mít zážitek z vany plné piva (pivní lázeň).

Bohužel jsme se z důvodu nemoci nemohli účastnit slavnostní promoce našeho Chocca a vám všem ze srdce osobně poděkovat, což nás velmi mrzí.

Děkujeme tedy tímto způsobem všem, kteří se podíleli na tom, že může mít  Ríša svého parťáka, opravdového velkého psího kamaráda.

Věřte, prosím, že u jednoho človíčka díky vaší dobrosrdečnosti vznikla naděje na lepší život.

Děkujeme!!!