S Charliem po půl roce
|
Posílám pozdrav ze soužití s Charliem po půl roce. Je to pořád super parták, tak jak na začátku, kdy mi byl velkou oporou a pomocníkem v mém těžším období. Vždy pozná, když nejsem v pohodě a nehne se ode mě ani na krok, tím mi říka: neboj se, já budu vždy s tebou, nikdy nebudeš sama.. jsme spolu dva roky a známe se jak vlastní boty, víme jak na sebe..kolikrát mě fakt rozesměje, stačí mi k tomu jen ten jeho výraz, který jasně říká, že už je největší čas na jídlo, sice jsem mu pořídila misku ve tvaru bludiště, aby tak nehltal ale i tak to má v sobě tak rychle, jakoby měl strach, že mu to snad sním, pak mi přijde vždy poděkovat, že mu chutnalo, ale kouká tak, že by klidně dal ještě jednu porci, to mu rozmluvím, že by byl jak koule, tak teda lehne a dál nežadoní, ale vím přesně co se mu honí v hlavě: hlavně, že ty se láduješ jak kdyby to měl být tvůj poslední den, ale přesto tě mám rád. V lednu jsem byla na léčebném pobytu v lázních v Klimkovicích, bylo to poprvé co jsem tam byla s Charliem, měla jsem samostatný pokoj, tak měl klid a mohl pospávat, zatím co jsem chodila po procedůrách, bylo to pro mě náročnější, protože jsem si musela naplánovat během toho i venčení. Ale vše se zvládlo, Charlie byl šikovný, jakoby věděl, že musí vyvenčit rychle, abych stihla další procedůru. Já se aspoň dostala na vzduch, jinak bych se v té zimě určitě sama nedonutila. Někdy byl se mnou Charlie na procedůrách, někdy pospával na pokoji. V jídelně byl také poslušný, lehl si ke stolu a pozorně čekal až dojím. V té době tam byli další dva pejsci z Pomocných tlapek. Tak se aspoň pozdravili :) Zdravíme všechny z Tlapek, |
