Rok s goldenkou Avinkou
Je to neuvěřitelné 14. října 2013 to bylo už rok, co se mojí novou psí společnicí stala Avi. Co Avi u mě za ten rok dokázala a změnila, co ještě musíme vylepšit, tak o tom všem bude tento příběh.
Avinka je sice velmi drobná a blonďatá, přesto mě neustále překvapuje tím, co všechno se dokázala naučit a co dovede, když jde tzv. do tuhého. Avi mě dokázala zbavit všemožných bolestí. Je to senzační kámoška a asistentka. I když si občas postaví svou malou psí hlavu a já musím dělat psí kusy, aby mi pomohla. Za chvíli jedeme zase správně dál
12. srpna 2013 jsme se za pomoci bráchy Jakuba a jeho přítelkyně Martiny přestěhovali s Avi a Ebi do většího pokoje. Pro Avi to vše začalo nově. Musela se zorientovat v prostoru. Jak nejlépe nosit a podávat věci, svlékat věci atd. Otevírá teď dveře, které jsou těžší, než byly ty v původním pokoji. Zpočátku to pro ni nebylo snadné. Ale už to zvládá. Dokonce se naučila podávat i některé nové věci: diář, ubrousky v krabičce, razítko, svazek s flashkami a novou velkou peněženku i s mobilem. Lépe vyskočí do postele a prohřívá tělo. Někdy vydrží v posteli celou noc, uzná – li, že je to třeba. Já k tomu Avču nenutím. Dobře vím, jak náročné to je. Obzvlášť, když posledních pár měsíců mám velké bolesti levé kyčle. Když si ke mně Avinka lehne cítím, jak mi kyčel začne hořet, tak poznám, že bolest jde ven. Nepopsatelný pocit. Obnovily jsme otevírání šuplíku, což tři čtvrtě roku před tím vůbec nepoužívala. Přiznám se, myslela jsem si, že to zapomněla. Byla jsem nadšená, když jsem jí zkusila dát povel „Otevři šuplík“ Avinka nezaváhala a hned šuplík v pořádku otevřela. Také zavedla rituál. Po večerním svlékání, než se jdu koupat a převlékat do pyžama, mi namasíruje oba nárty a jizvy na nohou. Přišla na to sama. Je úžasná.
Dalším překvapením pro mě bylo, když na mě máma jednoho dne z koupelny zavolala: „Avča umí dát prádlo do pračky.“ To, že umí vyndat prádlo z pračky, jsem věděla. O tom, že ji trenéři naučili dávat prádlo do pračky, jsem netušila. Nikdy jsme to nezkoušeli. Až sama Avi ukázala, že to umí. Moc Vám děkuji!! Poslední, co mě u Avi velmi mile překvapilo: Je to čtrnáct dní. Šli jsme navečer domů s rohlíky, vystartoval po nás bezdomovec, začal mě osahávat a chtěl mi sebrat tašku. Avi, i když Avi má úplně jinou roli, dokázala sjednat pořádek a zachránila mě i tašku s rohlíky. „Díky bohu, že jsem nebyla sama.“
V nejbližších dnech mě čeká operace kolen. Doufám, že to s Avinkou zvládneme. Držte nám palce.
Těšíme se příště načtenou :-)
Daniela Machová, Avi a Ebi.
