Náš miláček Avilut
Už tomu bude skorem půl roku, co jsme si domů přivezli štěňátko, fenku zlatého retrievera C.Avilut. Za tu dobu se stala nejen miláčkem naší rodiny, ale také oblíbenkyní všech mých 30 kolegů v práci nevyjímaje ani mého šéfa. V práci má Avi pelíšek v mé kanceláři pod stolem. Kupodivu jí zbožňuje i naše paní uklízečka, která denně přicupitá se smetáčkem a lopatkou a trpělivě zametá rozdrobené zbytky granulí kolem misky. Odměnou jí za to je kouzelný úsměv, který C.Avilut věnuje každému, kdo na ní promluví a s vrtícím ocáskem roztáhne doširoka pysky a ukáže svoje bílé zuby. Všichni moji kolegové pečlivě dodržují pravidla předvýchovy, takže si občas smí Avi půjčit na chvilku do své kanceláře, kde si ukázněně lehne pod stůl nebo se rozvalí na lino, kam právě dopadá oknem sluneční paprsek a vyhřívá se. Neméně si jí zamiloval i můj šéf, který se nikdy při volání ze služební cesty nezapomene zeptat, jak se má Avi.
Cestou pěšky do práce se Avi nejen vyvenčí, ale zároveň si podél rušné komunikace zvyká na dopravní hluk, na kolemjdoucí lidi i psy. V práci se učí trpělivosti a aby vydržela klidně ležet a čekat až jí budu potřebovat. Párkrát za den jí hodím na zem tužku nebo jiný předmět a ona mi to s vrtícím ocáskem ochotně přinese. Beru si jí s sebou samozřejmě i do města na úřady, do banky nebo na poštu. Jakmile si všimne, že jí chci obléknout svítivou vestičku s logem Pomocných Tlapek, je jí hned jasné, že jí čeká nějaká zajímavá akce a s vrtícím ocáskem si mi sedne k noze. Na halti ohlávku se C.Avilut už tak přívětivě netváří, ale ochotně si jí nechá nasadit a můžeme vyrazit. Ať už pěšky nebo autem, Avi cestuje ráda.
Cestou domů z práce se občas stavíme na nákup v supermarketu nebo se jen tak jdeme svézt na jezdící pás do blízkého obchodního centra. Všude se Avi chová vzorně a poutá na sebe pozornost kolemjdoucích. Reakce na její předvýchovu jsou více méně pozitivní, hlavně dětem se pejsek na nákupu moc líbí.
S naší tříletou dcerkou Anetkou tvoří Avi nerozlučnou dvojku. Neustále se spolu mazlí na zemi, Anetka jí objímá kolem krku a Avi se snaží vyčmuchat z jejího trička alespoň pár drobečků nebo zapomenutý kousíček nějaké dobroty. Vyjímkou pak není ani kus lízátka slepeného v kožichu. Každý večer se spolu Anetka i Avi dívají na Večerníček. Jakmile roztáhnu na zem deku, Avi si hned na ní vleze a čeká, až se po ní Anetka bude válet. Předvýchovu si zatím užíváme, co bude za půl roku až Avi budeme muset předat k dalšímu výcviku, nad tím radši nepřemýšlím. Jisté je to, že C.Avilut bude jednou věrně a spolehlivě sloužit někomu, kdo jí bude potřebovat.
Iva Králová
