Buffy po sedmi měsících společného soužití

Milé pomocné Tlapky,
moc Vás zdravíme po sedmi měsících společného soužití.
Daří se nám velmi dobře i když pro nás to bylo teď chvíli krušné kvůli synovi, museli jsme s ním do nemocnice, jelikož mu otekl hrtan a nemohl dýchat, ale naštěstí jsme to zvládli a nyní jsme zdrávy. Jinak máme u syna další pokroky což je pro nás velmi důležité, je více soběstačnější a Buffy mu dělá společnost ať doma nebo venku, procházky již zvládáme z větší grácií než předtím. Dnešní den byl pro nás hektičtější jelikož jsem měli během dne tři návštěvy u lékaře, ale Kájík s Buffym to zvládli jako správný mazáci na jedničku. Dnes jsem i poprvé viděla, jak syn si sednul na svou logopedku a objal jí a chtěl jí dát pusu, chodíme tam od tří let a nikdy tohle neudělal, že by k ní sám šel, byl to vždy problém a boj udržet jakoukoli jeho pozornost, vždy se vztekal a křičel. Pro mě nebo-li pro nás je Buffy velkým přínosem jelikož ten pozitivní posun u syna je neskutečný, díky Buffyho přítomnosti je Kájík klidnější, více se zapojuje, lépe se s ním pracuje a je lépe zvladatelný u lékařů. Je to pro nás strašná pomoc a úleva, jelikož jsme si myslely, že s tím bude i nadále problém, jako před příchodem Buffyho, ale co tu je, tak je vidět, že ta psí láska je úžasná každý měsíc něco nového. Nyní nás čeká ještě zubař s Kájíkem a věřím, že to zvládneme... Jelikož už dostane od zubařky pochvalu, že už si zvládá čistit s pomocí zoubky, které byly také problém. Dětské hřiště s Buffym už také zvládá a Buffy s povzdálí sleduje jak si Kajík hraje, už na nás tolik lidé nekoukají a nekritizují synovo chování, jelikož už vnímají Buffyho, má to své výhody... aspoň nemusím nikomu nic vysvětlovat nebo někoho okřikovat, aby syna nechali být nebo neměli nemístné poznámky. Vše je krásné a doufám, že krásné zůstane... Ještě aby začal mluvit a budu nejšťastnější na světě.