Soužití s Brutikem
Co se pak týče našeho soužití s Brutikem aktuálně řešíme docela akutní potíž se zhoubnýmy melanomy na hlavě a kašlem, který se nám zdal zanedbatelný, ale už dlouhodobý a sílil.. Chodime na ABClinic a necháme mu tam teď ty melanomy vyndat, kašel po ATB docela polevuje a dál uvidíme.. Jinak je to pořád stejnej pes - živej, hravej, žere a ujde toho pořád spoustu...
Začátkem letošního roku jsme chodili jako canisterapeuticky tým do domova důchodců, všichni jsme si to moc užívali. Jak začala koronakrize tak se Brut pár týdnů hodně divil,proč jen trcime doma... Společnost nám 14 dní aspoň udělalo štěně osrsteneho peruánského naháče, stálým kamarádem ale zůstalo morče Bobík, protože synek se psů docela bojí - má z nich respekt, nemusí je. S Brutem mají takovou tichou trpitelskou symbiózu, tajně se mají rádi, malej jo dycky hrozně brání, když se na Bruta zlobím nebo huknu, a Brutik zas vždycky Vilemka hlídá, ale při "běžném denním provozu" se vzájemně trpí.
V květnu byl synek na operaci nožiček a ač by se mohlo zdát že i jemu tak začne Brutik trochu asistovat, největší a nejvěrnějším přítelem zůstává pro mně samou - stačí když svou hlavu položí ke mně do klína, zamručí tak, jako že všechno chápe a jen mne prostě objímá, když mi začne olizovat nohy a já vím, že to znamená, že už jsem fakt přepracovaná nebo když mi i po tolika letech spadnou klíče od domu přesně při příchodu z nákupu, ještě s taškami v ruce...
Doufám, že se mi čas s ním rozhodně nijak výrazně nekrátí.
