Soužití s Brutem
Ahoj rodinko :),
rozhodli jsme se napsat mejlík, smsky mi nestačí :)...
Takže, pokračujem zdárně... Den ode dne mám z našeho soužití lepší pocit :)... První týden byl opravdu náročný - vše nové, spousta akcí, lidí a návštěv, a spolubydlící se svoji asistenční fenkou Heidy v malém bytě... A pak hned víkend na svatbě, kde byl Brut i přes moje počáteční obavy o lidi, kteří se bojí velkých psů, naprostým miláčkem a oblíbencem všech Musela jsem ho zvládat "v ruce", protože jsem tam byla na mechanickém vozíků a až na to, že mi jednou v domě utekl a na dvorku sežral druhému pejskovi jídlo (z kterého se pak pozvracel), to bylo v pohodě... Bylo tam i malinkaté koťátko, které by Brut nejraděj umazlil, ale když jsem ho hlídala, nechal kotě dokonce hrát si s jeho ocasem. Po cestě zpět se v autě roztáhl na všechny sedačky a odmítal kohokoliv pustit sednout si taky ..
Další (minulý) týden už si jakštakš dokázali hrát s Heidy, chvilkama se pěkně čumáčkovali milenci jedni, ale pořád jsme je občas museli umravnit a odeslat na místa, aby nám z garsonky neudělali kůlničku na dříví. Heidynka je totiž provokatérka, kroutila před ním prdelkou a pak se divila, když si Brut chtěl hrát... Náročné taky bylo, jak se navzájem pletli - řeklo se podej a letěli oba. Heidy taky Brutovi ráda ukazovala, že ona je "lepší", když třeba nechápal, co chci podat tak Heidy přiletěla a hned to zvedala, jako by mu říkala "dívej, blbounku, tohle panička chtěla". To jsme už ale začali Adélu s Heidy stěhovat, takže jsme se zase nezastavili, samá práce a samá návštěva a to se na Brutovi projevilo . Rozbil mi sluneční brýle a vytahal v koupelně koš. Tak byl řádně peskovanej, pak i uraženej, ale vydržíme to oba jen chvilku, pak se chodí s paninou udobřovat, už mě umí celou umazlit.
V sobotu jsme jeli na celodenní výlet do Prahy, Brut se tak vlastně poprvé oficiálně na živo seznámil s mou mámou. Měla jsem trochu obavu - samotná mám z Prahy respekt, zase jsem byla na "mechaničáku" a ještě k tomu máma, která se o mě často zbytečně strachuje. No ale - dopadlo to tak, že Brut a máma se do sebe totálně zamilovali, vzal ji tak jak je - jako tu opečovávací, hodnou a starostlivou, položil jí hlavu do klína a bylo :)... Ve městě se choval vzorně. Po odpoledni ve městě jsme ještě jeli na okraj ke známým - ti mají dvouletou holčičku, naháčici a jezevčici, to bylo teprve tóčo! Ale po chvilce se uklidnil. Po cestě zpět jsme ho ve vlaku nakrmili a usnul, tvářil se úplně zničenej, k zulíbání pejsek, tak jsem si říkala - fajn, doma lehne a bude spát. Chyba lávky! Přišli jsme domů, otevřel nám můj přítel, co už nás čekal doma a už to začalo - Brut se rozletěl po bytě, radostí bez sebe, točil se do kolečka a poskakoval jak kočka na rozpálené plechové střeše. Tohle je Brutíkovo - potřebuje svoje lidi, a potřebuje je vidět, nejlépe pořád, i třeba na záchodě.
Od včerejška jsme spolu sami tři - já, můj přítel a Brut. Dneska je úžasnej, pořád se chodí mazlit, podal mi "bez keců" dokonce šunku v papíru :) (a to já už ji "viděla" jak mu ji rozcupovanou tahám z krku :D ) a celé odpoledne mi tu leží u s hlavou pod kolečky :)... Byli jsme taky ráno u pana doktora na injekci .
To je zatím vše, email jako román a stejně v něm určitě není vše (třeba mě teď napadá povídání o Brutově fascinaci chodícím plyšovým prasátkem v prodejně hraček, nebo to, jak všude kde chodím slyším - ten je ale krásnej! :) ).
Pár foteček k němu, velikánské pozdravení a pusinka všem ;)!!
Dáška a její kluci Zdeněk a Brut, čili - my dva a pes :)
