Můj budoucí parťák Brut

Prvního setkání s Brutem, které proběhlo tento víkend, jsem se nemohla dočkat. I když jsem se trochu bála, že si třeba, jak se říká, nepadneme do noty, ale celý týden předem už jsem pomalu odpočítávala hodiny. Pak jsme s tátou v pátek dorazili do Třemošné a konečně to přišlo. Mohutné, chlupaté, černé stvoření s obrovskýma očima, vrtící ocasem a radostí vydávající zvuky jako malý kůň. Můj budoucí parťák Brut.

Jelikož nás přijelo dost, chvíli mu trvalo, než se s námi všemi seznámil a uklidnil se. Ale hned jakmile jsme spolu zůstali sami, položil se mi před vozík, dal mi hlavu do klína a já vysloveně cítila, jak mezi námi "přeskočila jiskra". Moc mě bavilo sledovat, jak se projevuje jeho povaha. Když se rozradostnil, vydával vtipné zvuky, poskakoval kolem dokola až se mu uši třásly a doširoka se usmíval. Nebo když se z chodby ozval zvuk houslí smyčcového orchestru, který ten večer v Třemošné hrál, položil se s nožkou přes nožku a s ohromným zaujetím poslouchal. A když táta v televizi naladil dokument o levhartech, nespustil z nich celou dobu oči. Byla to vážně legrace :).

Noc byla klidná, jen před svítáním se mi zdálo, že se nějak podivně vrtí, ale když jsem ho z postele pohladila a zašeptala "spíme", byl zase klid. Ráno jsem přišla na to, v čem byl háček. Podal mi totiž tátovy ponožky, které měl v pelíšku evidentně celou noc. "I ty, Brute!" :), smála jsem se.

Ráno jsme udělali delší procházku po Třemošné a za pomoci táty trénovali otočky u vozíku, dopoledne pak přišli trenéři. Seznámili mě s povely, které Brut zná a zkoušeli jsme vše co umí. Otevírat i zavírat, podávat ze země i z výšky všechno možné, i polohovat. Ze všeho má Brut strašnou radost, je to takový trošku "šprt" :), ale šlo nám to spolu moc dobře. Když jsme pak trénovali odpoledne, dovedl u toho radostí pěkně dovádět, ale když mi po cestě z oběda naprosto neplánovaně upadly klíče, Brut krásně zareagoval a moc pěkně mi je podal. Velmi rychle také pochopil jak vedle mého vozíku nastupovat do výtahu a už od sobotního rána jsme to zvládali s přehledem.

Navečer napadl čerstvý sníh, tak jsme si užili romantiku. V pokoji u filmu se pak ke mě Brut položil a usnul, a mě napadlo vyzkoušet s ním sama i trochu polohování. Tetelila se ve mě dušička, přece jen moje vrozená extrémní lomivost kostí a jeho statné tělo a prozatím pro mne ještě často nepředvídatelné pohyby nemusí jít moc dohromady, říkala jsem si. Nejdřív jsem si o něj jen opřela nohy. Ale když jsem viděla, že ho nevyrušovalo ani moje popojíždění s vozíkem, položila jsem se nakonec celá k němu na zem. To trošku zpozorněl a zvedal hlavu, tak jsem ho pohladila a zašeptala "ššš", jako když se konejší děti. A Brut se zase v klidu položil, hlasitě oddechl a ve chvilce usnul. Když jsem se pak zvedala zpět na vozík, na povel "sedni a čekej" pěkně počkal, a ještě koukal, jako by říkal "to už se nebudeme mazlit?" :).

Měla jsem z něj obrovskou radost. Je veselý, horlivý, velice chytrý, rád se mazlí a hned ke mě přilnul. Chtěl mě doprovázet dokonce i do koupelny, a i když v neděli dopoledne přijel jeho cvičitel, zůstával ležet u mě. Skoro se slzičkou v oku jsem se s ním rozloučila a už se nemůžu dočkat znovu...až složíme zkoušky a já si ho napořád budu moci odvézt domů :)

Pac a pusu, jste všichni moc bezvadní a obrovské díky za to, že jste mi vybrali právě Bruta, je to skvělý pes a má úžasnou dušičku, věřím, že nám to spolu půjde :).

S pozdravem, Dáška