Brut - terapeut pro našeho Vilémka
Ahoj Tlapky!
Zdravíme od nás - napíšem tentokrát ale jen to nejnutnější, jsme totiž s naším chlapečkem v nemocnici.
Naše miminko Vilém, teď už roční dráče, bohužel zdědil po mamince křehké kostičky, takže se musí vypořádávat se zlomeninkami. Ze začátku naší cesty byla jedna z mých největších obav asi právě to, jak to všechno zvládneme s Brutem, který je prostě stále a pořád někdy náš "malý tank"... Ale - všechny tyhle obavy se rozplývají jak pára nad hrncem. Brutík absolutně ví, na koho si co "může dovolit". Se zdravými dospělými nebo s většími dětmi on prostě klidně řádí, i mně dokáže občas pozlobit. Ale jakmile se má sám věnovat Vilémkovi, mám k němu opravdu obrovskou důvěru - počíná si opatrně, se vším respektem a čím míň do toho my "dospěláci" zasahujeme, tím líp.
Kromě toho, že Brutík podává věci mně, nebo mi venku funguje jako vnější upozorňovací "maják", nebo "ostraha" stejně jako dřív, tak je teď i terapeutem pro našeho Vilémka. Když je Vilémkovi špatně (teploty, zoubky, bolesti,...), lehává u něj, Vilémek se zcela bezpečně pohybuje na zemi a hraje si s ním (Brůťa se ani nehne), Vilémek na něj umí volat (mlaskat), rád mu hází věci a chce je od Bruta podávat, nechá si olizovat ručičky (děláme v rámci ergoterapie, kterou Vilémek potřebuje). Byla jsem svědkem toho, kdy si Brut běžel lehnout před auto, co na zahradě parkovalo a couvalo k Vilémkovi - mám slzičky v očích znovu, jen si na to vzpomenu :) Prostě z Bruta se stal velký brácha se vším všudy :). Jediný blbý v tom je, že "brání" i v ZOO a tam teda musíme opatrně volit, kam a jak blízko se přiblížíme :D
Pravda je, že občas možná maličko teskní po své dřívější pozici středobodu našeho světa, ale neřekla bych, že je to přímo žárlivost. On si to Brut ale kompenzuje v "kokinách", na kterých teď trošku "ujíždíme"...On jak Vilémek pořád něco už sám jí a háže na zem, tak to prostě nejde...A Brut, kozel mlsnej, toho prostě využívá. Znamená to, že prostě papá drobky, piškoty, atd. Maximálně se snažím, aby to vždy bylo na povel "můžeš", "nesmíš" a "fuj" zvládá stále, z ruky malému ještě nikdy nic nevzal...To je prostě o nás lidech, hlídat a hlídat... Občas ale na mně zkusí, že bude i "pomáhat" za kokina - prostě stojí, olizuje se a "podej" nebo "sedni" ne a ne... V takové chvíli ale naprosto stačí říct "Chceš kokino"? a povel je splněn okamžitě :D, takže se snažíme trošku ho obalamutit a odměnit třeba až na konci dne nebo jen opravdu v naprosto nejnutnějších případech (kdy potřebuju něco fakt rychle). K tomu hlídáme granule a hlídáme i to, co papá - radši třeba kousíček jablka než piškotku.To píšu upřímně, jak to je, snažíme se ho v tom "mlsounství" nepodporovat, ale 100% to prostě jde fakt špatně.
Jinak je Brůťa zdráv a žádnej větší problém nemáme, chodíváme ven i sami - já, kočár a pes, jsme děsně vtipné trio, ale v pohodě :)
Ba naopak - teď jsme bohužel v nemocnici a Brůťa nám strašně chybí, už jen jeho rozptylování, pomazlení, jeho společnost... S námi tu není, ale je zajištěn - doma s pánečkem a bude i na hlídání u babičky.
Mějte se všichni hezky a těšíme se naviděnou.
Dáda
