Zpráva o našem žití

Milé Pomocné Tlapky
Zdravíme při dalším hlášení našeho běžného žití. Začátek Nového roku Bruno zvládl brylantně jako vychovaný a dospělí pes, byl imunní vůči jakémukoliv zvuku, petardě
či křiku z okolí, v Únoru nás čekalo klasické lítaní po doktorech, ale také cesta na mou starou Základní Školu v Plzni, Bruník všechny poznal, očuchal a pomazlil. Cestou
do Plzně byl rozvalený na zadním sedale auta. Na zpáteční cestě pak, za to, jak byl hodný, jsme se proběhli u Koněprus v lomu Kobyla.

Březen byl ve znamení divadla a úžasné pohádky od Jana Wericha Královna Koloběžka, dostaly jsme čestné místo na měkké žíněnce přímo pod jevištěm. Po představení herci odpočívali, Bruno hlídal stůl plný mlsů v herecké šatně.

A máme tady duben - Bitva Libušín. Inu, že se bude na bitvě střílet, jsme byli včas varováni, ale že se bitva zahájí obřím výstřelem byla pro nás oba novinka, nejprve jsem skočila já na Bruna, pak on na mě s pohledem "huraaaaaa, panička potřebuje zachránit!" Za pár vteřin jsme byly nahoře na kopci, s ostaními pejsky a vyděšenými páníčky, jako odškodné všichni zúčastnění dostali svůj zasloužený piškotek.

Zazelenaly se nám louky a háje, to pro nás znamenalo konečně běhání! Bruno
pokaždé když vezmu do ruky vodítko zajásá, jakoby doslova křičel "ven, ven,
ven, jdeme veeeen!" Úměrně tomu narustá počet zracených míčků, ono se vážně špatně hledá v metr vzrostlé řepce jeden žlutozelený míček, ještě když Bruno běhá vesele
okolo nás, jakože nám pomáhá a pak ho má kolikrát celou dobu v tlamě, pacholek jeden.
Tímto se s vámi opět loučíme a až zas nasbíráme nějaké to dobrodružsví, pochlubíme se.
S pozdravem a hafnutím přejeme mnoho zdaru!
Bruno a jemu svěřená panička Zuzka