Páníček v lázních a Bobeš s ním
Zdravím vás po dlouhé době. Můj páníček Vítek si prodloužil prázdniny o 14 dní, protože nastupoval do lázní.
Když Víťa nastupoval do lázní, mě nechali doma a já nechápal proč nemůžu jet s ním. Bylo mi po něm smutno. ☹ Ale můj páníček Víťa se hned při nástupu zeptal v příjímací kanceláři, že mě má doma a jestli bych tam za ním nemohl přijet. A oni to Víťovi povolili. První týden tam byl Víťa sám, ale zvládl to.
V pátek večer mně taťka nachystal granule, misku, podušku, bednu, vodítko a další věci co potřebuju. To jsem ještě netušil, co mě čeká. V sobotu dopoledne mě taťka naložil do auta a vyrazili jsme na cestu. Během jízdy jsme stáli u několika semaforů, řekl jsem si, že asi něco opravují, tak jsem se cestou prospal.
Když jsme dojeli na místo, uviděl jsem svého páníčka Víťu a byl jsem rád, že ho po delší době vidím, on byl taky šťastný, že mě vidí. Pak mi došlo, že tady budu zůstávat s ním. Taťka mi vyložil všechny věci a odjel a já jsem byl takový nesvůj, ale věděl jsem, že tu se mnou bude Víťa, jeho sestra Verča a mamka.
Ráno jsem se chodil vyvenčit s mamkou a pak jsem dostal své oblíbené granule, mezitím se Víťa probudil. Pak ho mamka ustrojila a šli jsme na snídani. Po snídani začal můj páníček chodit
na lázeňské procedury. A já s ním. Jen na jednu proceduru jsem s ním nemohl chodit, na vířivku, tak jsem čekal na pokoji. Když se vrátil Víťa s mamkou na pokoj, zaradoval jsem se a chvíli jsme tam všichni odpočívali. Potom přišel čas vyrazit na další procedury a na ty jsem mohl chodit s ním.
Viděl jsem Víťu, jak šlape na motomedu, jak cvičí a protahuje se. Ale šlo mu to pěkně. Když mu skončily procedury, šli jsme se projít ven - pro vodu ke studánce a zpátky, pak na kolonádu, kde si Víťa s Verčou dali zmrzlinu. Poté jsme šli na pokoj. Dostal jsem svojí večerní porci granulí. Když jsem dojedl, vyrazili jsme na večeři, aby se najedl i páníček Víťa. Sedl jsem si vedle stolu a čekal jsem, až se mamka s Víťou a Verčou najedí.
Po večeři jsme vyrazili znovu ven, na kolonádu, kde jsme si sedli na lavičku, odpočívali a slunili se. Když se večer začalo dělat chladno, šli jsme domů. Víťa se pomalu chystal po náročném dnu
do postele, aby nabral nové síly na další den.
Zdravíme všechny tlapácké přátele
Bobeš s Víťou
Text sepsala a foto vytvořila sestra Verča
