Jak se stal z Pražáka vesničan
Zdravím,
po úspěšných závěrečných zkouškách mám novou rodinu. Je nás hodně, můj páníček Víťa má sestru-dvojče a starší sestru s přítelem a pak máme ještě želvu, se kterou bych si chtěl moc hrát, ale zakazují mi to, bojí se, abych jí neublížil. Máme také rybičky v akváriu, na ty rád koukám. Hned jsem také dostal přezdívku - říkají mi „kuchyňka", protože rád sedím (čti: pletu se pod nohy) v kuchyni a sleduji, jak mamka vaří. V červnu jsem byl doma se ségrami, ale ony byly dopoledne zalezlé v pokoji a učily se nebo co. Když přijel Víťa ze školy, bylo veseleji, protože jsme šli s taťkou na zahradu. Tam se mi moc líbí. Objevil jsem tam dobrůtky - jahůdky, okurky, papriky, broskve, švestky... Všechno mi moc chutná, ale mám to zakázané. O prázdninách byl Víťa se mnou celý den. Byli jsme na zahradě, odpočívali u jezera, poslouchali rádio, hráli karty a lenošili. Když Víťa plaval, já jsem na něho dohlížel z mola, do vody nesmím. Na konci prázdnin se za mnou přijeli podívat můj mladší bráška Dodo a jeho vychovatelky, u kterých se teď učí základní psí dovednosti. Přivezli mi parádní hračku, se kterou si stále hraji.
V září začal Víťa chodit do školy a já celé dopoledne prospím doma a pak mám dost energie až do večera. Slavil jsem 7. září druhé narozeniny. Dostal jsem dort z jablíček a mrkviček, to byla mňamka. Konečně jsem si mohl nerušeně pochutnat na ovoci a zelenině, na které mohu na zahradě jen koukat.
Nejsem jenom na zahradě, ale chodíme i na kulturní akce. Starší sestra hraje v kapele a už jsem byl na několika koncertech. Je to sice hodně hlasité, ale stejně tam u toho pospávám. Hudba mě prostě nebere. Na festivalu Friends Festu v Pardubicích byl zajímavější program. Koňskou kavalerii vedl známý herec Václav Vydra na koni.
Všichni mě všude obdivují a říkají, jaký jsem krásný pejsek. Má rodina je na mě pyšná. Stále dokola mě chválí, jak umím krásně základní povely, které mě naučily mé vychovatelky v předvýchově. Můj páníček Víťa je šťastný, když mu podám botu, spadlou lžíci, svléknu ponožku a hbitě otevřu dveře. To všechno jsem vytrvale nacvičoval se svými trenéry.
Zase se někdy ozvu
Spokojený Bobeš
