Bobeš se loučí
Ahoj všem,
skončily nám prázdniny a začal školní rok. A já asi jako jeden z mála školáků měl důvod k oslavě. Slavil jsem své první narozeniny. V den mých narozenin jsem dostal dort a za týden a půl mě vzali oslavit mé narozeniny do Kongresového centra na Vyšehradě na muzikál Ať žijí duchové.
V pátek před Duchama jsme si domů přivezli bloncku, osmi týdenní štěňátko labradorského retrievera jménem Oggy, prý z ní jednou bude stejně šikovný asisťák jako jsem já, pche, to bych chtěl vidět, doma totiž říkají že jsem jedinečný a nikdo na mě nemá. Aspoň jsem se jí za ty naše dva společný týdny snažil vysvětlit základy, tak snad to pochopila a nebudu se muset za ni později stydět.
Poslední víkend v Praze jsme si chtěl pořádně užít a hodně mi pomohlo, že se jednalo o prodloužený víkend. Ve čtvrtek jsme byli doma a pouze jsme po obědě šli na procházku na letiště.
V pátek jsme vyrazili do Pražské zoo, ale Oggy jsem nechal doma. Vyrazili jsme ráno po snídani, metrem na nádraží Holešovice a pak autobusem přímo před zoo, kde jsem si nejdřív musel koupit vstupenku za 100 kč, protože mi nechtěli uznat, že jsme asistenční. Prý je to jedna z nejlepších zoo na světe, přesto si myslím, že jsem viděl lepší, ale i tak jsem tam strávil několik hodin, aby se neřeklo.
V sobotu ráno jsem si zabalil své blízké osobní věci, rozloučil se s Oggy a vyrazil na svou poslední cestu, jakožto štěně v předvýchově. Nejdříve jsme se jeli podívat na Krakovec (prý to byla jedna ze zastávek Husa při jeho cestě do kostnice). Nejprve jsme si poslechli výklad pana průvodce, který mluvil nejen o historii Krakovce a o Husovi, ale i o tom, jak tam skřítkové stavěli střechu. Pak jsme se byli podívat po komnatách a dostal jsem se až do hladomorny. I když byl Krakovec v rekonstrukci, líbilo se mi tam a dokonce jsem se potkal s Leontýnkou.
Cestou z Krakovce do Třemošné jsme jeli přes Plasy a byla by škola nenavštívit jejich zoo, když jsme měli ještě trochu času. Vstupné jsem měl jen za 20 kč ale zase jsem skoro nic neviděl. Cca polovina zvířat byla umělá, takže jsme si je sice mohl v klidu prohlédnout, ale neviděl jsem je v pohybu. Další čtvrtinu zvířat bylo vidět jen přes zeď dolů do výběhu a zbylá čtvrtina byly opice a papoušci, ale ti na mě jen řvali. Jediná výjimka byly surikaty, ty jsem si mohl krásně prohlédnout přes sklo, neutíkaly přede mnou a ani na mě neutočily, jako v ostatních zoo.
Po zoo jsme jeli rovnou do Třemošné na přezkoušení. Nejdříve chůze venku s Renatou a Pavlem, potom jsem jim na pokoji podával různé předměty a nakonec test IGDF. Já vše zvládl skvěle, aby taky ne, když jsem to absolvoval již po několikáté.
Druhý den jsme se nasnídali a jeli se ukázat do Tesca, klasika: chůze venku, jezdící plošina, nevšímat si pečiva a společná fotka.
Pak jsme se se všemi rozloučili a jeli k Hance, kde od té doby bydlím a i se mi tady docela líbí, jsou tu se mnou na pokoji další labradoři, ale starší, než je Oggy a dokonce i starší než jsem já. Jen k počítači se moc nedostanu, abych Vám posílal fotky.
Tak možná zase někdy, pusu a pac Bobášek.
