Bibi v novém roce
Po našem návratu do Prahy na nás čekaly další dárky od Ježíška, Lenka dostala nové tričko a já jí samozřejmě před zrcadlem zkoukla a zhodnotila, jak jí to sluší.
Konec roku jsme zvládly v tichosti a zdraví a ten nový začaly naplno. Hned 1. ledna jsme vyrazily na společný výlet do Posázaví. Z vlaku jsme vystoupili v Kamenném přívoze, poté trochu z kopce dolů k řece. Po pravém břehu Sázavy jsme došly až k Žampachu a cestou jsme dokonce viděly nutrii, která seděla na kameni u lehce zamrzlé řeky a také potkaly skupinku lidí, kteří ve mě hned poznali Pomocnou tlapku. Od Žampachu jsme pokračovaly lehce do kopce kolem štol, kam se prý musíme podívat až budou v létě otevřený. Chvíli jsme poseděly ve vyhlídkovém altánu a pak se ještě prošly po Lukách podívat se na dům, kde kdysi bydlel děda Olda a panička tam pak jezdila na prázdniny. Z Luk jsme pokračovaly na Třeštibok, kde byl sice úžasný výhled na trať, vodu i Medník, ale bylo tam také plno lidí. Takže jsme jen chvíli poseděly, užívaly si západ slunce za Medník a poté pokračovaly do Pikovic na vlak.
V půlce ledna naše kroky vedly opět směr Plzeň, neboli na další Tlapácký slet. Jelikož nás bylo málo, byl trochu pozměněn program, sraz jsme měli v sobotu už v 14 hodin hned u Olympie. Pak klasika procházka venku, pevné schody, výtah, eskalátory a poté i samotný Albert a nakonec se mě Pavel pokusil otrávit slaninovým rohlíkem. Já to však přežila a tak jsme ještě mohli jet do Plzence, kde jsem se nejdříve předvedla v bytě, jak úžasně podávám a poté prospala večeři v restauraci. Okolo osmé se skoro všichni rozjeli do svých domovů. Nám se však nechtělo jet domů za tmy, proto jsme zůstaly v bytě přes noc a ráno ještě vyrazily na procházku po Plzenci, přímo k Rotundě, ale tentokrát nám ten kopec nepřišel tak strmý a od Rotundy kolem rybníků zpět k bytu. Poté hop do auta a hurá vstříc novému dobrodružství.
Pac a pusu Bibi.
