Bibi v novém domově
Zdravím všechny,
myslím, že se nemusím dlouho představovat, jsem černá labradorka Bibi. Jméno mám tak trochu neoficiálně podle Bibi z Ordinace v růžové zahradě 2. Jenže pár týdnů po tom, co se na FB Tlapek odhlasovalo moje jméno, se seriálová Bibi rozhodla odjet z Kamenice až do Kanady, jelikož nechtěla se mnou mít nic společného. A diváci Ordinace si teď myslí, že odjela kvůli Erice a kvůli tomu, že Marek čeká s Erikou dítě. Kromě jména máme i jiné společné věci, Bibi pracovala v nemocnici na zachránce, takže její pracovní oděv byl oranžový a navíc ráda pomáhá lidem a miluje děti.
Už je to měsíc, co jsem se přestěhovala ve věku přesně 2 měsíců z biologické rodiny od mé úžasné chovatelky do té předvychovatelské. Doma jsem se ihned zabydlela. Dokonce tu mám i náhradní maminku, když mi bylo ze začátku smutno, často jsem se k ní přitulila. Sice má trochu jinou barvu, než moje opravdová maminka Vickee, ale tahle je hodnější, můžu ji tahat za ucho nebo ocas a ona se vůbec nezlobí.
Prvního května jsme využily volného dne a vyrazily na výlet na Říp. Stejný nápad jako my, měla spousta dalších lidí, takže jsem pro jistotu strávila velkou část výletu v batohu, jednak abych se moc nepletla lidem pod nohy a jednak by byl celý výlet na mě moc dlouhý, ale useky pět minut chůze, pět minut focení jsem zvládla po svých.
K Řípu se vztahuje jedna zajímavá pověst: Na Říp kdysi přišel náš praotec Labrador a pronesl jeho slavnou větu: "To je ona, země zaslíbená, vodou a aporty oplývající." O pár chvil později dorazila i prateta Pirnerka a přerušila ho v jeho vizi: "Támhle, v tom krásném městě Plzenci, založím organizaci Pomocné tlapky a budu cvičit asistenční psi". A tak nějak se začala psát moje historie, historie asistenční labradorky Bibi.
O necelý týden později jsme byly pozvány do Jílového, do města, kde má kořeny moje vychovatelská rodina. Dorazily jsme trochu dříve, abychom se prošly po městě a zjistily, co všechno se tam změnilo.
Po malé procházce jsme odpočívaly na lavičce na náměstí a mě velmi zaujala velká stříbrná věc, prý jsem pravá Pirnerová, jelikož to byl sud s pivem. Ve tři jsme měly sraz s paní ředitelkou základní školy, jejíž žáci celou akci organizovali, a domluvily jsme podrobnosti. Do oficiálního začátku akce zbývalo ještě dost času, a tak jsme vyrazily na procházku k Boží skále. kde jsme chvíli poseděly a kochaly se výhledem do krajiny z houpačky zavěšené na stromě. Zajímavé je, že když jsme pořizovali důkazní foto, náš stín vypadal jako čarodějnice, asi nám tím chtěl osud něco naznačit.
Když jsme se vrátily, bylo náměstí plně lidí. Nejdříve hrála kapela The Tap Tap a asi hrali dobře, ale nevím jistě, jelikož se mi podařilo přibližně v půlce usnout. Po kapele jsem přišla na řadu já, abych trochu představila naší organizaci, pro kterou se vybíralo dobrovolné vstupné. Po mém "vystoupení" jsem měla možnost se vyfotit s nějakým Františkem Nedvědem. Kdyby jste stejně jako já nevěděli, kdo to je, tak tento pán nám stále dokola zpívá v autě, jelikož má úžasné písničky.
Často se však jen tak flákáme doma, kde musím být u každé drobnosti, koukáme na televizi nebo jdeme jen tak ven.
Pac a pusu, vaše Bibi
