Bibi v Jizerských horách
menu

Bibi v Jizerských horách

Zdraví Vás Bí,

jen, co jsem se v Praze trochu rozkoukala, jsme vyrazily na dovolenou do Jizerských hor. Odjížděly jsem v pátek odpoledne a rovnou cestou jsme se stavily na první výlet v Drábských světničkách a poté ještě na procházku po Příhrazských skalách až ke zřícenině Klamorna a bývalému Píčova statku. Z vyhlídek byl výhled na okolí a dokonce i Ještěd, nebo Lenka tvrdila, že viděla Ještěd. Po výletě jsme se jely ubytovat do horské chaty Barbora, pan domácí byl strašně sympatický a hned věděl podle koho jsem pojmenována.

V sobotu jsme si daly pěší výlet po okolí. Vyrazily jsme kolem rozhledny Bramberk k rozhledně Slovanka. Pod rozhlednou jsme chvíli poseděly ve stínu a pak ještě mě vytáhly ke studánce. Cestou zpátky jsme se zastavily u rozhledny Bramberk na malinovku a podívat se na kozla.

Další den jsem trochu popojely autem a šly se podívat na vodopády do Jedlového dolu, cestou k čertově skále jsme si cestu trochu zkrátily lesem a dokonce jsme objevily sníh, pravý bílý studený sníh, můj první v životě.

U čertový skály jsme si trochu odpočinuly a pak vyrazily na poslední úsek, kolem Červeného vodopádu k autu. Při večerní procházce jsme se šly podívat na sochu sv. Františka z Assisi - patrona zvířat.

Po krásně slunem víkendu nám začalo pršet, v pondělí k ránu, pak přestalo a my jsme mohly vyrazit na výlet. V plánu byl Ještěd a před ním ještě Lesopark Horka kousek od Liberce. Hned u vstupu spal obr Máza, prý nějaký můj příbuzný: měří 30 metrů a když kolem něj projdete, začne děsně chrápat a když mu zařvete do ucha, možná ho i probudíte, v tom se rozcházíme, jelikož mě stačí, aby zachrastily granule a jsem hned vzhůru. Lesopark byl plný kvízů a naučných panelů. Když jsme měli cca půlku prošlou, začalo hrozně pršet a pršelo asi hodinu v kuse. Takže jsme musely přerušit procházku a schovat se před deštěm. Po dešti jsme šly ke skalnímu bytu Skalákovna kousek od lesoparku a pak ještě na chvíli do lesoparku, kde se nám doopravdy povedlo obra probudit.

Další den jsme si udělaly výlet na Dračí vrch, skalní vyhlídku ve tvaru dračí hlavy, ze které bylo vidět na celý Liberec, chvíli jsme poseděly na úpatí skály a pak pokračovaly k lesnímu divadlo, kde ochotníci dříve hrály divadlo. Cestou zpátky do města nás zastihl déšť, naštěstí nám jeden moc milý pán nabídl, že nás část cesty sveze, jen mu z rádia mohlo hrát něco jiného než Obchodník s deštěm ("slova jsou jen kapky deště a ty voláš, ať prším ještě")..K večeru už bylo sucho, takže jsme nasbíraly v lese dříví, zapálily oheň a opékaly buřty.

Poslední dne počasí opět nic moc a abychom neriskovaly, že opět někde zmokneme, tak prý jen dáme kost a pojedeme domů. Místo kvalitní kosti k snídani, mě však táhly na nějaký hrad a dokonce i na prohlídku. V naší prohlídkové skupině nás byli celkem osm: dva manželské páry, my tři a mladý pan průvodce. Řekla bych, že chvílemi jsem byla více zajímavější než hrad. Mě se nejvíce na prohlídce líbila ložnice, ve které byly na zemi zvířecí kůže a všechny nás zaujalo, že trámy se jako prevence před parazity a hnilobou natírají hovězí krví. Na závěr prohlídky jsme ještě navštívili černou kuchyň. Zatímco já jsem černá od přírody, kuchyň je černá od kouře otevřeného ohně na kterém se vařilo.

Po prohlídce hradu jsme si ještě udělaly menší procházku po okolí kolem Bílého rybníka, ze kterého údajně brali vodu na vaření světlého piva (to tmavé vařili z vody z Černého rybníka)..

Pac a pusu, B.