Bibi na Slovensku
Druhá třetina letních prázdnin patřila naší hlavní dovolené, týden po českých a slovenských kempem. Začínaly jsme v zooparku Vyškov, menší zoo, zvířata žádná exotická, ale jako první návštěva zoo pro mě dostačující. Strašně se mi tam líbilo zvíře s názvem kur domácí ayam cemani, panička si ze mě sice dělala legraci, že už je vidím na paprice, ale já obdivovala jejich úžasnou černou barvu.
Také jsme se na chvíli zastavily u cedule, že malpa pomáhá jako asistenční zvíře. Lenka mi tak trochu vyhrožovala, že pokud budu zlobit, vymění mě za malpu, princip by byl stejný, malpa by u nich prošla socializací a pak by se vrátila k trenérům, kteří by jí docvičili a pak jí pečlivě vybrali klienta, jediná odlišnost, je, že na dožití se pak vracejí zpět do centra.
Večer jsme si udělaly menší výlet kolem vinic s výhledem na zámek Milotice, což je předloha knižní Kostky, na který se z emigrace vrací poslední aristokratka Marie Kostková z Kostky a její rodina.
V pondělí ráno jsme pokračovaly v zoo tour a navštívily ještě zoo Hodonín, nejdříve mě musely nahlásit na pokladně a paní pokladní se ptala, kde mě mají? Byla jsem šikovně schovaná pod okýnkem. Tady byla zvířata už rozmanitější, dokonce jsem se bála i jedné velké kočky, která se prý jmenuje lev. Naštěstí jsme se u ní nezdržely dlouho a mohly jsme pokračovat k surikatám, paničky oblíbené zvíře a já se jí vůbec nedivím.
Po zoologické jsme se přemístily na Slovensko a byla to cesta vskutku rychlá, z Hodonína do Holíče je to asi 5 km. Vzhledem k tomu, že jsme nikde nenalezly informaci, zda je přístupné i podzemí zámku jsme si udělaly jen menší procházku kolem vodního příkopu (Lenka konstatovala, že zámek prý v Parku miniatur Podolie vypadal lépe) a pak pokračovaly do kempu do Piešťan, kde jsme si udělaly opět menší procházku a večer zakotvily v kiosku. Z mostu v Piešťanech je vidět zřícenina hradu Tematín, který byl součástí našeho náhradního programu, ale nakonec na něj nedošlo.
První opravdový výlet na Slovensku byl na Čachtický hrad, na kterém žila a týrala svoje oběti Čachtická paní Elizabeth Báthory. Byla zajímavé chodit po místě, kde chodila i ona a ještě mnohem zajímavější to bylo, když jsme objevily sklepení. Malá přítmá místnůstka bez oken a na jejím konci, kde skoro nebylo vidět, stála železná panna a pranýře.
Večer jsme se přemístily do Trenčína do příjemného kempu přímo pod Trenčínským hradem. Při večerní procházce městem jsme procházely ulicí s vysokými školami, před kterými byla napsána jména absolventů a já tam narazila na to své a musím říct, že Ing. Bibi zní úžasně. Menší procházka historickým centrem, zmrzlina na náměstí a pak procházka po nedalekém lesoparku.
Hlavní cíl naší dovolené byla Banská Bystrica. "Za život člověk vidí kdesi cosi, kde všude byl a co si v sobě nosí, já jsem se do tvé krásy Bystrice zamiloval." Zaparkovaly jsme na parkovišti u nádraží, mimo parkoviště by prý naše auto mohlo dostat "papučky". Vyrazily jsme do kopce, nejprve ke kostelíku a pak k lesostepi, všude po cestě však byly krásné výhledy na město. Po procházce přírodou jsme se šly ještě podívat do města, kde jsme si na náměstí daly ovocnou zmrzlinu, prohlédly hrad a kostel a pak ještě chvíli pozorovaly holuby.
Noc jsme strávily v kempu v nízkých Tatrách a v noci bylo znát, že jsme ve vyšší nadmořské výšce, páč bylo trochu chladno.
Ráno jsme trochu popojely autem, abychom nemusely tolik šlapat a prošly si Demänovskou dolinu a panička navštívila i Demänovskou jaskyni slobody, zatímco já a Lenka jsme čekaly venku a mezitím i trochu zmokly, páč se z ničeho nic přihnala bouřková přeháňka. Naštěstí jsme se mohly schovat pod střechu.
Večer jsme si v kempu ve Varíně došly i na večeři a druhý den jsme pokračovaly v stopách Elizabeth Báthory a vydaly se ještě na zříceninu hradu Beckov, kde mě ostatní návštěvníci obdivovaly, že jsem zvládla úplně v pohodě kovové schody. Lenka zase obdivovala, že v zookoutku mají u zvířat i české názvy.
Večer už jsme trávily opět na české straně na Pálavě, kde jsme si udělaly menší procházku podél vody k pomníku utonulých dětí, ráno jsem se musela vyfotit u obří židle stejně jako loni Dodánek a poslední den jsme si cestou domů ještě udělaly zastávku na zřícenině Zubštejn, což je prý nejromantičtější místo na Moravě musím říct, že tam bylo fakt krásně.
