I přes svůj věk se Bert nenudí
Naše milé Tlapky,
naposledy jsem psala v létě a už zase máme spousty zážitků.
Začnu od poslední akce. Tedy od rekondic. Na ty se vždycky moc těšíme. Snad i Bert to pozná a těší se. Poslední dobou nese to dlouhé cestování nelibě, ale tuto cestu zvládl krásně (možná to bylo i proto, že měl v kufru kamaráda Denise) a ta radost, když pak viděl Hanku, Olinku, Renču a Jirku byla ohromná a těžko popsatelná. Samou radostí se celý kroutil, frkal, ocasem mrskal sem a tam, až jim rozrážel vzduch a dělal velký průvan. Tak velkou měl radost a my jsme se radovali s ním. Přiznám se, letos jsme jeli i s maličkou obavou, jak to Bertík zvládne, přece jen -10 let, je 10 let. Bála jsem se hlavně prohlídky u veterináře. Ta ale nakonec dopadla velmi dobře. Byli jsme pochváleni za krásnou štíhlou postavu (která se u labroušů jen tak nevidí) a s ní související kondici. Ne, ne, ještě nepatříme do starého železa. :-) Test dovednosti i poslušnosti pro nás už byla (teď se musím trošku se pochlubit, ale nedá mi to) prostě brnkačka.
Z rekondic vždy odjíždím nabitá novou energii. Je to zvláštní energie - živá voda. Už po několikráte jsem se přesvědčila o tom, jak velký smysl Tlapky mají a jak jsem ráda, že do té tlapácké rodiny taky patřím. Vidím, jak velký kus práce, jaké úsilí, lásku a porozumění Tlapky věnuji nám, klientům a našim parťákům. Jaké velké či menší pokroky klienti dělají. Jak překonávají překážky a jak se vrací do života. Je to velký doping. :-) Díky, že jste!
I přes svůj věk se Bert nenudí. Pomáhá hlavně mně, ale postupem času si v něm celá rodina našla oporu. Manželovi pomáhá s vleklými problémy se zády. Náš starší syn, Miki má ADHD a s Bertem se snaž uklidní a soustředí. Mladší Any je malá hodně bázlivá holka a Bertík ji pomáhá překonávat bariéru mezi ní a ostatními.
S Bertem dál rádi navštěvujeme školy a školky. V říjnu jsme na pozvání navštívili školku v Bzenci. Děti jsou asi všude stejné a reaguji stejně. Bezprostředně, nadšeně, pohotově. I děti, které se jinak bojí psů chtějí najednou asistovat a vše si vyzkoušet, od aportů, přes vyzouvání papučí.
Naše "story" o sežrané ponožce vám myslím nemusím vyprávět. Stačí si přečíst příběh, který jsem vám psala před rokem. Na chlup se schoduje s tím letošním, stačilo by jej okopírovat a vložit..... holt, s Bertem se nenudíme. Po dvou epizodách má náš pes cenu zlata. :-)
S pozdravem Jana Sedláčková