Bertík - ostražitý hlídač naší domácnosti
Milé Tlapky,
posílám Vám hlášení. :-)
Pár měsíců již bydlíme na našem domečku. Bertík tuto změnu přijal po svém - stal se z něj asistent/hlídač. Dřív jsme u něj sklony hlídače nepozorovali, až nyní. Jeho hlídací vášeň se projevuje především v noci, kdy vrčí a štěká na jakýkoliv jemu divný zvuk, třeba na kočičí mňoukání, či nevysvětlitelné kroky, dusot, ptačí houkání (na střeše se nám totiž zabydlela sova) a jiný venkovní šramot. Čekáme, kdy ho jeho nová záliba nechá chladným, ale zatím to tak nevypadá. :-) :-)
Všechno jsme měli dobře vymyšlené ještě mnohem dříve, než jsme se nastěhovali - Bertovi jsme určili jako jeho pelíšek, klidné místo pod schody. Mysleli jsme to dobře, chtěli jsme, aby měl klid a přesto rozhled. Bert však náš záměr neocenil, námi vybrané místo zatvrzele ignoroval a jako pelíšek si vybral ovčí kůži u krbu, čímž nám vyvrátil naší domněnku, že labradoři vedro nesnáší. O své místo na ovčí kůži bojoval tři měsíce a vyhrál. Tři měsíce jsme ho z kůže vyháněli, zkoušeli to po dobrém i po zlém, vyhrožovali mu vyprášením jeho vlastního kožichu, ale Bert se nedal a my to vzdali. :-)
Mysleli jsme to dobře i s protiskluzovými papučemi, totiž - nesmějte se nám, mysleli jsme si logicky, že když dáme Bertovi protiskluzové papuče, nebude mu to na plovoučce při chůzi a skotačení klouzat. Jenže, naše protiskluzové opatření, pravda, nevyšlo. Bert se na protiskluzových papučích odmítal protiskluzově pohybovat, vlastně se odmítal jakkoliv pohybovat. Říkali jsme mu, že si zvykne, ale Bert byl jiného názoru a papuče si vždy sundal hned po té, co jsme mu je nasadili a přestali mu věnovat pozornost. :-)
Na co si Bert zvykat nemusel, byl alarm. Jeho přesunutí na jiné místo, do jiného domu, mu nečiní žádný problém a jako můj zachránce vše zvládá na 100%!!! :-)
Na konci března jsme stejně jako loni, vyrazili s Bertem na hory, do rakouského Semmeringu. Bert si dovolenou -doufám- užil stejně jako my. Skotačil ve sněhu, přinášel rukavice i hůlky, užíval si teplého, hřejivého sluníčka a horského vzduchu. Přítomnost asistenčního psa nikomu nevadila. V penzionu si Berta hýčkali. Dokud jsme učili našeho Mikuláše lyžovat na kraji sjezdovky, nebyl problém, aby byl Bert celý den na sjezdovce s námi, ale když pak Mikuláš zvládl základy a mohli jsme s ním na svah mezi ostatní lyžaře, nechali jsme Berta raději odpočívat na pokoji. Bali jsem se, aby někomu nevběhl pod lyže, či se něčeho nepolekal a nezpůsobil lyžařskou nehodu.
Bert je pořád v dobré kondici, je energický, má v sobě hravost štěněte, rychlost mládí, věrnost milujícího partnera... do všeho se pouští po hlavě a tak trošku bezhlavě. Jeho věk prozrazují jen jeho šediny, kterých nezadržitelně přibývá. Je laskavý kamarád naších dětí, ostražitý hlídač naší domácnosti, manželův trpělivý canisterapeut a můj lékař, OCHRÁNCE a hrdina.
S pozdravem Jana Sedláčková
