Nástup do školy s asistenčním psem
menu

Nástup do školy s asistenčním psem

Moje dcera Ivanka dostala asistenčního psa Beni tři dny před koncem školního roku. Bylo to období, kdy končila docházku 6. třídy na jedné škole a do 7. třídy přecházela na jinou. Vcelku jsme se obě těšily. Nová škola byla pro nás dopravně jednodušší, protože se stále snažíme jezdit autobusem a navíc vedle školy je bazén, takže jsem se domnívala, že budeme chodit několikrát týdně plavat alespoň na půl hodiny.

V přípravném školním týdnu, tedy vlastně ještě o prázdninách, jsem zašla za panem ředitelem Mgr. Pavlem Tomášem do 6. ZŠ Cheb, abych mu sdělila, že Ivanka má asistenčního psa. A bohužel, tvrdě jsem narazila. Pan ředitel mi sdělil, že asistenční pes do školy nepatří, že nestrpí, aby pes běhal po škole a dělal někde loužičky… Velmi jsem se snažila, abych mu celou situaci vysvětlila, o nástup do této školy jsem usilovala, ovšem diskuse nebyla připuštěna. Co nejvíc mě udivilo, byla nepřístupnost pana ředitele a doufám, že zde použiji správná slova, bylo to takové opojení mocí, když mi na otázku co mám dělat se psem, když Ivana půjde do školy a já jako asistentka s ní, sdělil, že je to moje věc.

Ano, musím přiznat,  je to  moje věc a proto jsem  si ještě tentýž den domluvila  schůzku  s jiným ředitelem - Mgr. Pavlem Černým ze 3. ZŠ Cheb. Přestože je tento ředitel mladší a v této funkci právě začínající, vyšel mi vstříc a dovolil mi, abych mu celou věc vysvětlila a přiblížila. Nakonec jsme se dohodli a Ivana, pes Beni i já, jako asistentka, nastupujeme od 1. září právě do této školy, tedy úplně jinam, než jsem si myslela.

Panu řediteli Mgr. Pavlu Černému velice děkuji a má moji úctu a obdiv, protože se nezalekl rychle řešit otázku integrace tělesně postiženého dítěte s asistenčním psem do školy.

Na závěr bych chtěla říct, že má smysl bojovat za to, co si myslíme, že je správné a když nás někdo odněkud „vyhodí dveřmi“, měli bychom jinam „vlézt oknem“. Vyplatí se vydržet.

Bc. Ivana Řeřichová

 

PS: pana  ředitele (Mgr. Pavla Tomáše ze 6. ZŠ Cheb)  jsme kontaktovali emailem. Kromě vysvětlení  jaký pes by doprovázel Ivanku do školy, nabídla jsem mu setkání, s cílem vysvětlit mu osobně především  přínos přítomnosti asistenčního psa nejen pro dítě, ale pro celou třídu. Pan ředitel ani neodepsal. I s takovým jednáním se setkáme nejen my, ale především klienti.

Na druhou stranu je velice milé, když natrefíme na člověka, který neznámé neodmítá. Děkujeme panu řediteli Černému ze 3. ZŠ Cheb za šanci. Věřím, že Beni i s Ivkou budou ukázkovými žákyněmi.

Hana Pirnerová

31. 8. 2010

 

Aktualizováno:

Dne 8. 9. 2010 mne na základě zveřejněného článku emailem kontaktoval ředitel 6.ZŠ Cheb pan Mgr.Pavel Tomáš.

Reagoval především na to, že email od nás neobdržel, tím pádem nemohl reagovat. Zde se nám bohužel opět ukázalo, že přímá komunikace je nejideálnější . My jsme emailovou komunikaci volili po negativních zkušenostech, kdy sekretářka ředitele jiné školy nám týden pana ředitele zapírala, až byl začátek školního roku a minimální prostor k řešení přístupu psa do školy.

Po telefonickém rozhovoru, kdy jsme si vzájemně objasnili co přítomnost asistenčního psa ve škole obnáší, jsme se shodli, že situace mohla být řešena jinak. Velice si vážím, že nás pan ředitel kontaktoval a věřím, že případná návštěva asistenčního psa s klientem na této ZŠ zbaví všechny z obav z neznámého.

Hana Pirnerová