Soužití s mým Panem Božským
Milí Tlapkáři,
zdravím Vás a ráda bych se s Vámi podělila s tím, co přinesl život během soužití s mým Panem Božským, asistenčním psem Balů. Dny ubíhaly tak pomalu, když jsem na Balouška čekala, který dodělával výcvik a když je tady s námi, tak čas letí tak rychle, že se ani neohlédnu a je pryč třetí měsíc....
V červenci jsem psala první zprávu o tom, jak jsme aktívní, ale že poslední týden se cítím nějak jinak -hůř a trápily mne podivné zdravotní problémy, na jaké jsem nebyla zvyklá, i když mám mnoho potíží běžně každodenně. a mnoho dní nedokážu ani opustit postel. Z týdne se nakonec stalo šest dlouhých vyčerpávajících týdnů plných obav a strachu jak vše dopadne a mnoho lékařských vyšetření. Musím se však vrátit na začátek všech problémů, abych Vám přiblížila jak vše vzniklo. Jaro jsme měli plné krásných slunných dní a s Rituškou a Jackem jsme je trávili hlavně procházkami kolem přehrady a v okolních lesích. Bylo teploučko, které se líbilo i klíšťatům, kterých hafani nosili domů po desítkách, i když měli kvalitní pipety proti těmto vetřelcům. Tím, jak moji chlupáči pobývají zbytek dne se mnou v posleli, tak po ní lezla klíšťata jako po velkém hřišti. Pár se jich zatoulalo i na moji půlku brlohu. Brala jsem to s úsměvem, že jsem očkovaná, i když jsme denně sesbírali z psích kožíšků mnoho klíšťat a z postele živé i mrtvé nymfy. Pro Arnold - Chiari malformaci mám mimo jiné po dekompresi i obrovkou díru v lebce v oblasti zadní jámy, tedy tam, kde sídlí malý mozek a chybí mi oblouky prvních dvou obratlů. Z těchto důvodů spím jen na zádech a právě tam se v průběhu dubna uhnízdila postupně čtyři klíšťata. Všimli jsme si jich pozdě a červený flek jsme brali za alergickou reakci .... sladká nevědomost.....a výsledek je Vám všem zajisté již jasný - BORELIÓZA.
Zbortily se rázem všechny moje plány, že budu s Balouškem častěji mimo dům a doženu všechno, co jsem deset let zanedbala, tedy to, že jsem neopustila naší vesnici kromě návštěch nemocnic a lékařů. Jediné dvě cesty byly na první seznámení a potom na secvičování s Balů. Těšila jsem se, že navštívím konečně kamarádku, která pracuje v divadle i ostatní přátele atd. To víte, chtěla jsem se pochválit, jakého pašáka a fešáka mám jako doprovod. Místo toho, jsem jen ležela v posteli a každý večer, když jsem usínala, jsem si říkala či ještě přesněji, jsem si přála a doufala, že když se ráno probudím, bude líp. Dny se táhly jako vyžvíkaná žvýkačla. Psi to brali velmi statečně. Byli nepopsatelně hodní a empatičtí. Zahřívali mne a utěšovali svýma dobráckýma očima. Baloušek nosil a podával vše oč jsem ho požádala s obrovkou radostí a rychlostí. Manžel je často vzal na procházku, ale ihned po návratu přiběhli všichni za mnou místo toho, aby čekali na baštu, jak to dělávali obvykle.
Vím, už jsem děkovala všem, kteří se podíleli na přípravě mého asistenčního psa, ale musím to udělat opakovaně. Moji zlatí, ani si nedokážete představit, jak jste mi pomohli lépe snášet moje trápení a jak jste mi ulehčili život.
Mnohokrát Vám za Balouška děkuji!!!
