Balů se za měsíc zabydlel
menu

Balů se za měsíc zabydlel

Milé Tlapky,

zdravíme Vás z Těrlické přehrady, kde se nyní naše černá smečka rozrostla o NĚŽNÉHO OBRA BALOUŠKA. Za ten měsíc se Balů zabydlel. Prohlédl si celou zahradu i dům, kde našel chladná místa, aby unikl neustálému vedru, které nás trápí úplně všechny. Nestýská se mu a spřátelil se s Jackem, desetiletým křížencem labradora, se kterým si ve volném čase hraje. V těchto chvílích však v posteli nezůstávám sama, protože je neustále u mne věrná dvanáctiletá labradorka Rituška, bývalá chovná fenka rodiny Tomášů.

Balů si již zvykl  na můj denní rytmus, kdy pro bolesti svalů a nervových výstupů v noci velmi špatně spím a pak dospávám dlouho dopoledne.  Bohužel v posteli trávím hodně času pro Arnold-Chiari malformaci typu II., což je syndrom s rozsáhlým balíčkem obtíží od závratí, nevolnosti, vomitu,  poruch rovnováhy a koordinace s občasným menším nebo větším ochrnutím končetin, problémy s dýcháním, ale hlavně obrovskými bolestmi trojklanného nervu a těžkými, zejména tlakovými bolestmi hlavy. Střídají se mi stavy, kdy se cítím přijatelně, ale pak přijdou dny, kdy nedokážu opustit postel (naštěstí ji mám tak velkou, že se tam pohodlně vejdu se všemi třemi svými chlupáčky)..

Před časem, než jsem jela na první secvičování, jsem si vůbec nedokázala představit, zda to fyzicky zvládnu pro chronický únavový syndrom, který jde s A-CH ruku v ruce stejně jako fibromyalgie. Nakonec s pomocí a pochopením všech hodných lidiček z Tlapek jsme úspěšně prošli i druhým secvičováním a složili závěrečné zkoušky. Stal se z nás TÝM 115. Už po prvním dni s mým vysněným Panem Božským, jak Balouškovi říkám, jsem věděla, že je to ten pravý pes pro mne. Je citlivý, něžný, chápavý, chytrý, velmi pracovitý a nejen to, s takovým nasazením podává, co mi vypadne z ruky, že to ani neumím popsat. Někdy to má těžké, protože mi věc správně podá a ta mi z ruky znovu vypadne. Poslední dny už nemusím ani říkat podej, sám automaticky přiskočí a v bleskové rychlosti podává, co upadlo. Ráno mne budí podáním tašky s léky a papučemi.  Při canisterapii je trpělivý a náramně mně uklidní. Asistenčního psa jsem chtěla hlavně pro vypadávaní věcí z ruky,podávání holí, otevírání dveří a pro přivolání pomoci. Díky obrovskému nasazení trenérky Renaty, která secvičovala u nás doma a přizpůsobila práci mému stavu a potřebě odpočinku, jsme procvičili všechny možné situace, které mohou nastat během soužití s Balů. Vybrali jsme nejvhodnější místo pro umístění tlačítka k přivolání pomoci a trénovali jsme z ložnice a hlavně koupelny. Jsou to dvě místa, kde se pohybuji nejčastěji. Pro křeče a bolesti nohou trávím ve vaně velmi mnoho času. Několikrát za noc musím do co nejteplejší vody, abych si ulevila od bolestí. V koupelně je špatný, kolísavý signál mobilních operátorů a pomoci se nedovolám. Na chodbě a v ložnici často vypadává nebo je jen emergency. Pravděpodobně stavba domu, který jsme chtěli mít otevřený až po střechu s velkým prostorem, zavinila rušení signálu. Mnoho železa a betonu zrovna nad místy, kde se zdržuji nejčastěji. Dům je přitom jinak bezbariérový a přizpůsobený pro moje potřeby. Vymysleli jsme tedy zázračné tlačítko, kdy Balů na můj povel BLIK zazvoní a přivolá mi pomoc. Jde mu to skvěle a baví ho to. Nejde jen o stavy, kdy se mi udělá špatně, ale taky jsou to někdy věci, na které jsem zapomněla a zrovna je nutně ve vaně potřebuji.....někdy i léky - i ty mi Balů přinese s taštičkou, kterou mám v pokoji na stolku společně s lahví kyslíku a lahvičkou s vodou. Vše se skvěle daří a věřím, že časem Baloušek pomoc přivolá i v případě, kdybych ve vaně dostala záchvat a začala se topit.

A co se ještě Balouškovi povedlo? Téměř něco nemožného. Vytáhl mne z domu do města. Navštívili jsme už dvakrát Psí salón Fénix, kdy byla poprvé opečována línající Rituška a podruhé zase dědoušek Jack. Také jsem byla v jeho doprovodu na kosmetice a nakupovali jsme v OBI. V plánu byla veterina, aby se psi zvážili, ale posledních pět dní je mi opravdu špatně. Jen co to půjde, všechno rychle doženeme. Co se týče procházek kolem přehrady a místními lesy, tak to jsme si užili za ten první měsíc opravdu hodně. Na závěr bych chtěla poděkovat sponzorům za to, že mi umožnili zlepšit život a moje trápení. Také klobouk dolů všem vychovatelům za jejich práci a obrovsky velké srdce, ve kterém  je tolik lásky. Umím si představit, jak těžké musí být loučení s ročním pejskem, kterého vypiplali z malého štěněte. Nakonec mnoho díků trenérům za jejich trpělivost a někdy až kouzla při výcviku. Děkuji Vám Tlapkářům za to, že jste mi nadělili tolik nezištné lásky. Ještě jednou děkuji a nesmírně si toho vážím. Pac a pusu haf haf haf Soňa a Rituška, Jackinek a Baloušek.