Balů, pes vy výchově
Ahoj tlapkáči,
Závěrečná zpráva - co jsem se navyplňovala zpráv, hodnocení, výkazů, taky mi často tekly slzy, ale vzteky. Snažila jsem se pochopit k čemu to komu je, kdo to vymyslel, o čem to vypovídá....brr
Naopak, o mojí poslední Závěrečné zprávě, vím k čemu je a o to víc skutečně bulím - není to vztek. Je to kus života, už jen spousta hezkých vzpomínek a především naděje, že v budoucnosti bude šťastný a současně udělá šťastným někoho dalšího, jako všechna "naše" štěňátka....
6. 10. 2018 a už je to zase tady:-(:-(:-(
umyju hračky a bednu, vyperu medvídka a opici, kterou dostal od Hanky- nic nezničil, vyprázdním kapsy - sáčky a pamlsky, uklidím průkazku, dosívám trávník, mám spoustu míst na která se podívám a je mi smutno...
Zdá se mi to pár dní, co mi přišla SMS.... u Pirnerů se ti narodil černý chlapeček...:-P:-P:-PKONEČNĚ
7.12.17 se to stalo, jeli jsme pro něho všichni co jsme se vešli do auta. Z cesty do Prahy moc nadšený nebyl, ale na Hradec Králové, už mířil jenom spokojený. Žádné blinká ani knikání, byl z nás nadšený a my z něho, náš černý chlapeček a to už mu zůstalo. Přinesl si krásné jméno Balů a tak se i choval, jako velký, rozvážný a klidný parťák, občas jsme mu láskyplně říkali "zmetek pekelný, matla", při polohování jsme sledovali pohádku Anděl páně....Byl stejně velký jako Vendy (jezevčík), chvíli spolu lehali, na bednu si rychle zvykl. Dost často pil a když jsem si nevšimla, že má misku prázdnou, hrabal, bouchal s ní, dával hlasitě najevo, že je prázdná, ale neštěkal. Rychle se naučil být čistotný, vždycky dobře baštil, nikdy nic nenechal. Rostl rychleji než z vody, chodil s námi nadšeně ještě do školky, pak do školy, i přes ceduli "Zákaz vstupu psů", to měl jako jediný pes dovolený. Když měl kolem 25 kg začaly ho bolet nožičky, na základě doporučení jsme nasadili klidový režim, pak omezili procházky, byli jsme opatrní a dělali jen krátké procházky....rád chodil k rybníku, ale voda ho nikdy nelákala, neměl ani chuť se koupat, nikdy neohryzával kropičku, při napouštění do misky, uhýbal, proudu vody, při vedrech si našel nejstudenější kout v domě. Kaluže jsme skoro neměli.
Odmala byl samostatný a choval se pohodově. Velkou radost jsem měla když si lehl na místo, kde se nejvíc chodí, překračování od dospělých ani dětí mu nevadilo - věřil tomu, že nikdo z nás na něho nešlápne. Měl správný respekt (setkání s koněm - nedorážel na něho, ani se nebál, ale sám si lehl v patřičné vzdálenosti a pozoroval ho). Na zahrádce mu chutnalo skoro všechno švestky, jablka, ořechy, občas si dal i okurek, ale myslím, že po něm kýchal. Taky se se mi stalo, že se provinile, něco měl v papule, houkla jsem na něho a do dlaně plivnul myš....... Nebyly s ním žádné problémy, když jsme někde náhodou zapomněli boty, odnesl si je k sobě a lehl na na ně, nikdy je nekousal ani neničil, neutíkal za plot, nevyváděl, když zůstal sám, nehonil slepice, ani kočky, osmáky pozoroval v plastové kouli, ale ani se na ně nedobýval, ani na ně neštěkal - jen je pozoroval. Ani šťouravý, štípavý havran mu nevadil a když už ho měl dost, šel si lehnout jinam. Při dětském dni byli, s koněm, největší atrakcí, každý se s ním chtěl projít a nikdo mu nevadil, ani mrňavý děti, ani kůň, ani nechtěl špekáčky..... Při dospívání hlídal Vendy, nevrčel na nikoho, neštěkal jenom ji pořád hledal a knikal, když Vendy přešlo její období, Balů už ji nehlídal, ale zajímaly ho všechny rohy, kouty, vysoká tráva všude se snažil "podepsat", pak naše procházky byly hodně o hlídání, aby nepočůral sloupek, auto, prostě místo, kde se podepsal někdo před ním....
Věřím, že ho rozchodíte a přinese vám tolik radosti a lásky jako nám všem, včetně kocoura, který ho hledá....
Mějte se všichni moc hezky.
Pac a pusu Peterovi
