Soužítí s Bakim
menu

Soužítí s Bakim

Milý kolektive a všichni přátelé Pomocných tlapek,

srdečně vás v tomto předvánočním čase zdravíme z Podbořan a po půl roce opět zasíláme zprávičku o našem společném soužití s Bakoušem.

Ti z vás, kdo pravidelně čtou aktuality na webu, určitě již zaznamenali mé poděkování Teplickým lázním za to, že je s námi letos mohl absolvovat i Baki. Začnu tedy tentokrát vcelku pozpátku, tedy právě od našeho nedávného (říjnového) společného pobytu v Teplicích. Jak už jsem psala ve výše jmenovaném poděkování, Teplické lázně udělaly velký krok dopředu a sice, povolily pobyt asistenčních psů. Musím říci, že jsme si letošní lázně mnohem více užili. Jednak se nemuselo řešit, kdo v době naší nepřítomnosti Bakiho pohlídá a hlavně, když jsem viděla, jak tam byl šťastný, měla jsem dobrý pocit a radost z toho, že i pro něj je pobyt s námi v jiném prostředí zpestřením. Sice se budu opakovat, ale znovu chci říci, že ostudu nám tam rozhodně neudělal. Abychom vše v klidu a hlavně dle časového rozpisu zvládli, byla potřeba dokonalá organizace, při které nebylo zrovna moc času nazbyt. Tohle ale, jako by Bakouš tušil. Vždycky jsem se musela smát při ranním venčení, které jsme praktikovali těsně před odchodem na procedůry. Baki vycítil, že spěcháme, takže se bleskově vyčůral, vykadil a už sám běžel zařadit se ke kočárku. V léčebném prostoru lázní nás doprovázel všude, kromě vodních procedur. Ne, že bychom ho tam vzít nemohli, ale vzhledem k velkému teplu, které tam panuje, jsem ho v jeho vlastním zájmu nechávala v šatně. On si tam spořádaně lehl a prostě čekal, až se pro něj zase vrátíme. Všude jinde nás věrně doprovázel, i když o dobrovolníky na jeho pohlídání, jsem rozhodně nouzi neměla. Stal se v podstatě hvězdou lázní, obzvlášť ruská klientela byla z jeho přítomnosti naprosto nadšená. A Baki toto velmi dobře vycítí, takže když si ještě lehnul a kouknul těma svýma krásnýma očima, připadali jsme si jak nějaké celebrity, protože bylo kolem nás stále plno obdivovatelů. Nesetkali jsme se po celou dobu s nějakým problémem, Baki je poslušný pohodář a ani pobyt v jiném prostřední ho v tomto nijak nevyvedl z míry. V části ubytovací byl brzy jako doma, největší rozruch způsobil, když vždy jen tak namátkou vlezl do otevřených dveří nějakého pokoje a jak viděl použitou plenu, automaticky ji bral a šel s ní za mnou, protože věděl, že mu umožním cestu ke koši. Z toho byli naši ostatní spolubydlící ze začátku velmi u vytržení, časem si ale zvykli, stejně jako na to, že když si vytahal mezi hračkami plyšáky, s mým vedením je pak zase uklidil na své místo.

Vzhledem k tomu, že ve stejnou dobu s námi v Teplicích pobývala se svou rodinou i fenka Ada, měla jsem také poprvé možnost vidět, jak se Baki chová v přítomnosti dalšího psa. Musím říci, že Aduška byla temperamentnější a když už se Bakimu její dovádění přestalo líbit, prostě jí utekl a schoval se ke mně. Každopádně spolu vycházeli naprosto přátelsky a pořádně se spolu vyřádili. Jak jsem ho ale okřikla, okamžitě nechal dovádění a ihned přiběhl ke mně.

Hodně se mu také líbily dlouhé procházky, které jsme společně absolvovali. Když jsme vyrazili po obchodech, spořáděně čekal u kočárku, nemusela jsem se bát je na chvilku opustit. Ani ruch velkoměsta ho nijak zvlášť nevyváděl z míry.

Společně jsme také pro ostatní pacienty předváděli polohování, děti byli nadšené, že si můžou k pejskovi lehnout a troufám si řicí, že i pár nových klientu vám přibyde, protože spousta rodičů i dětí byla z Bakiho a toho, co vše umí, naprosto unešená. Ty nejnadšenější - Pekárnovi z Ústí nad Labem, už prý v lednu čeká pohovor, tak jsem moc ráda, že jsme dalším lidem ukázali, co ještě lze udělat pro vylepšení stavu jejich dětí, že přítomnost Bakiho nebyla zpestřením jen pro nás, ale i pro ostatní.

Bohužel, pohoda v lázních nám až do konce nevydržela, poslední týden Michalka onemocněla a v podstatě banální respirační infekt nás dovedl až do Motola, kde jsme strávili 5 týdnů. No a tam už s námi Baki rozhodně nemohl, tímspíš jsem ráda, že v lázních s námi byl, protože vzhledem k tomu, že jsme se do nemocnice přesouvali rovnou z Teplic, trvalo by naše odloučení déle, než 2 měsíce. I těch 5 týdnů, které byl přesto Baki nucený strávit bez nás nesl opět těžce. Nechtěl žrát, byl smutný i nějaký průjem byl, naštěstí, po našem návratu se vše vrátilo do zajetých kolejí a pevně věřím, že zdraví a pohoda nám opět vydrží na dlouhou dobu.

Teď má Baki doma nové zpestření, pořídili jsme si pod stromeček robotický vysavač, jistě to všichni znáte, i když by se vysávalo 2x denně, stále je co.....On všeobecně podobnou techniku nemá moc v lásce, takže našeho nového pomocníka chodí obhlížet, když stojí v nabíjecí stanici, ve chvíli, kdy se ovšem rozjede, před ním utíká, přesto mu to ale nedá a pořád sleduje, kde se zrovna nachází. Je docela sranda ho pozorovat.

Jinak je od našeho návratu domů opět spokojený, zase jsme se vrátili do zažitého stereotypu, který mu vyhovuje. Naše odloučení ale přeci jen nějaký pozitivní význam mělo, Baki si hodně zvykl být sám, proto už se nemusíme obávat nechat ho doma samotného, když je třeba. Teď nás akorát lekají dělobuchy, Baki se bojí, i když jsme doma, hledá u nás úkryt a útěchu, při pobytu venku ihned sám běží ke dveřím a chce prostě domů, tak to ještě do Silvestra musíme nějak vydržet, pak už bude zase klid.

A to je vše, co jsem dnes chtěla napsat. Snad jsem nezapomněla nic zásadního, ale vzhledem k tomu, že jsme se v uplynulém roce několikrát viděli osobně, sami máte představu o tom, jak se Baki má a jak se mu u nás žije.

Na závěr bych Vám tedy ještě chtěla, milí Pirnerovi, Tomášovi a Jirsákovi, popřát krásné, klidné a pohodové Vánoce, do nového roku především spoustu zdraví, štěstí a mnoho spokojených klientů, tak, jako jsme spokojení my.

S pozdravem Stropnických a Baki