Rodina Stropnických a šikovný společník Baki
Milý kolektive Pomocných tlapek,
půl roku našeho společného soužití s Bakim uteklo, jako voda a já dnes píši na dlouhou dobu poslední zprávičku o tom, jak se máme. Upřímně řečeno, jsem docela i ráda, protože už mi celkem docházela inspirace, o čem každý měsíc psát, opět mi totiž nezbývá, než to, co všechny měsíce předešlé a sice, jen Bakiho chválit.
Myslím, že mohu s klidným svědomím říct, že za ten náš první společný půlrok, jsme se už dokonale zžili. My dokážeme odhadnout, co nám "říká" Baki, Baki tím svým chytrým pohledem koukne a hned ví, co bychom rádi my. Zrovna dnes jsem si uvědomila, že si rozumíme dokonce i beze slov. Už ani nemusím říkat: "podej plenu, odnes ji do koše, sundej Michalce boty", stačí jen ukázat a vzhledem k tomu, že Baki se perfektně přizpůsobil našemu dennímu režimu, sám ví, co bude následovat a veškerou svou práci už provádí naprosto automaticky. Toto platí i ohledně olizování Michalky. Ve chvíli, kdy ji položíme v jeho dosahu, automaticky se přesune k ní a začne olizovat ručičky. Jakoby přesně rozumněl svému poslání, ve chvíli kdy jednu ručku Miška otevře, přejde plynule k olizování druhé. Vyvinul se mezi nimi opravdu krásný vztah a nejen mezi ním a Michalkou, ale i mezi Bakim a celou naší užší i vzdálenější rodinou. Stal se zkrátka naším plnohodnotným členem a nedávno mě velmi pobavilo, když manžel odpověděl Baki Stropnický na otázku, jak že sejmenuje ten náš pejsek. Nikdy bych si nepomyslela, že tak rychle si člověkdokáže zvyknout a zamilovat zvíře. I když, v případě Bakiho by to snad asiani jinak nešlo. Je to takové naše milované druhé dítě, které bychom už zanic na světě nedali a nevyměnili. Když vidím jeho oddanost, věrnost a lásku k nám, opravdu hluboce smekám před Vámi všemi, kteří tyto pejsky vypipláte a když si k nim utvoříte vztah, musíte se s nimi rozloučit a takový hotový a velmi šikovný "produkt" předat nám, klientům. V našem případě se tedy rozhodně spojení Baki + Michalka povedlo na 100% a já jsem za to moc ráda. Baki plní naprosto bezchybně všechny své povinnosti a oficiální označení, v jeho případě "velmi šikovný společník" snad bylo vymyšleno přímo pro něj.
Nenapadá mě jediný problém, který bychom měli. Znovu musím zopakovat, že dnes už jen s úsměvem vzpomínáme na dobu, kdy jsme ho do jídla museli všelijak nutit. Pochopili jsme, že Bakiho chuť k jídlu souvisí i s celkovou pohodou, o čemž jsme se přesvědčili po dobu našeho pobytu v lázních, kdy k jídlu velkou chuť neměl. Jednak se mu pravděpodobně stýskalo a hlavně, on má velmi rád svůj stereotyp, tzn., i jídlo v pravidelnou dobu, což v době naší nepřítomnost zrealizovat nešlo. Ve chvíli, kdy jsme se ale vrátili domů, vše se krásně srovnalo a Baki dnes opět papá bez problémů.
Z čeho měl ale obrovský zážitek jak on, tak my, byl sníh. Já jsem si celé léto říkala, jak k nám Baki do rodiny krásně zapadnul, protože stejně jako my, má i on rád teplo a sluníčko, ale po té, co napadl sníh, jsem musela svůj názor přehodnotit. Baki je rozhodně milovníkem zimy a řádění ve sněhu. Obzvlášť toho čerstvě napadaného, ve kterém se dá krásně běhat a válet. Musela jsem se smát, když jsem jeho nadšení pozorovala, hlavně jeho roztomilý kukuč obalený sněhem byl hodně vtipný. Také jsme vám to jeho sněhové dovádění zdokumentovali, protože rozhodně stojí za to. Hodně ho též zaujalo pečení cukroví, zřejmě mu sladké výpary také voněli, protože se od trouby nehnul a společně se mnou na cukroví pečlivě dohlížel. Stejně tak, jako pečlivě "uklidil" všechny drobečky těsta, co spadly na zem. On se vlastně všech aktivit zůčastňuje s námi. Neexistuje, aby byl sám, někde, kde my nejsme. Pořád se drží poblíž a má nás pod dohledem, prostě je náš a za to, jak moc je hodný ně něj nezapomněl ani Ježíšek a přinese mu také spoustu dárečků.
Ještě než se rozloučím, ráda bych Vás upozornila na jednu skutečnost. Pravděpodobně 29.12. vyjde v časopise Vlasta článek o mně a Michalce. Využila jsem příležitosti a v rozhovoru promluvila mj. i o Bakim a Pomocných tlapkách. Vzhledem k tomu, že součástí rozhovoru bylo i focení, v časopise bude kromě nás i Baki. Jestli si tedy vzpomenete, tak si o nás a vlastně i o Vás můžete přečíst.
Na závěr bych ale ráda celému Vašemu kolektivu ještě jednou moc poděkovala. Nejen za našehovašeho Bakiho, ale hlavně za záslužnou činnost, kterou provozujete. Je fajn, když se i v dnešní době najdou lidé, kteří nezištně pomáhají těm, kteří to opravdu potřebují. Přejeme Vám všem za celou naši rodinku krásné, klidné Vánoce, a do nového roku především zdraví a spoustu štědrých sponzorů. Mějte se moc krásně a v budoucnu se určitě budeme těšit nashledanou.
Zdraví Martina, David, Michalka a Baki Stropnických.
