Nový přírůstek do rodiny
Milé Tlapky,
srdečně všechny zdravíme v tomto předvánočním čase a posíláme pár řádků o tom, jak se máme. Po několika letech, kdy náš život plynul bez výrazných změn, se teď změnil od základů. Všichni členové rodiny, včetně Bakiho, si museli zvyknout na nový přírůstek. Po téměř třech měsících, které už od Danielčina narození uplynuly, ale mohu říci, že její přichod na svět nás nijak výrazně nerozhodil a máme se všichni komplet dobře. :-)
S dnem jejího narození budu mít navždy spojený, i velmi silný zážitek s Bakoušem. O psí empatii a schopnosti předvídat události budoucí jsem slyšela mnohé, ale až do svého druhého porodu to bylo vždy jen z vyprávění. Teď už mohu vyprávět, i já... 16. 9. 2015 jsem si šla večer, bez jakýchkoliv příznaků lehnout, ačkoliv v tu chvíli mě od začátku porodu dělilo, už jen pár hodin. Baki se, jako vždy, uvelebil u nohou mé starší dcerky Michalky a společně jsme v klidu usnuli. Ve 3:20 ráno mě vzbudilo, jak Baki najednou z postele vyskočil, jakoby do něj někdo píchnul a začal chodit po ložnici. Divila jsem se, co se děje, nikde žádný ohňostroj, pohyb na chodbě, či jiný rušivý element, na který vždy spolehlivě reaguje. Na přemýšlení jsem měla asi tak 5 minut, protože pak mi začala odtékat plodová voda, Baki tedy musel instinktivně vycítit, že se můj porod blíží. Do rána už si nelehl a "hlídal" mě. Stál u mojí postele, když jsem ležela, doprovázel na záchod i do koupelny, uklidnil se a usnul až ve chvíli, kdy jsme po 7mé ráno odjeli do porodnice. I teď, když o tom píšu a vzpomínám, mám "husí kůži".
Nového člena, resp. členku rodiny, přijal Baki s klidem sobě vlastním. Ze začátku reagoval na miminkovský pláč, vždycky se zaposlouchal a pak šel obhlídnout situaci do místnosti, z které se ozýval, teď už ho nechává chladným. Solidárně se mnou v noci vstává na kojení, ale jeho solidarita začíná a zároveň končí tím, že se společně přesuneme za Danielkou do pokojíčku, kde si lehne a v klidu pokračuje ve spánku. :-) Danielce budou za pár dní už 3 měsíce, začíná si Bakouše všímat a pozorovat ho. Zatím jen pozorovat, pár měsíců klidu mu ještě zbýva... :-D:-D Evidentně ale s miminkem žádný problém nemá, včera jsem zkusila Danielku položit na zem, zajímalo mě, jak bude Baki reagovat, když ji bude mít v dosahu a dopadlo to, dle očekávání. Oblíznul jí ručičku i nohu, tak, jak to dělá Michalce a lehnul si vedle. Jakoby s námi byla odjakživa...
Co se týká Bakoušovy pracovní činnosti, deního režimu, tam funguje vše stále stejně, jen teď příliš nikam necestujeme a nejvíc času trávíme doma. Po 8mi letech jsme také vynechali lázeňský pobyt v Teplicích. Ale počítám s tím, že tato situace je pouze dočasná, jak Danielka trošku povyroste, ráda bych se, co nejdřív,vrátila ke všem aktivitám, na které jsme zvyklí. Po zdravotní stránce je Baki také v pořádku, problém s kulháním na přední nohu ustoupil po medikaci od MVDr. Böhma, s kterým jsme vše konzultovali při prohlídce v rámci rekondičních zkoušek a následně ještě telefonicky.
V příštím týdnu nás opět čeká přednáška a prezentace Bakoušových dovedností na jedné z místních škol, to jsou obecně akce, které má Baki hodně v oblibě. Jednak se rád předvádí a hlavně moc dobře ví, že za svůj výkon pokaždé dostane nějakou tu odměnu.:-)
A to je od nás pro dnešek všechno. Přejeme všem krásné svátky a hodně zdraví do nového roku. Z Podbořan zdraví Martina Stropnická s Bakoušem a zbytkem rodiny. :-)