Listopadový pozdrav z Podbořan
Milé Pomocné tlapky,
posíláme listopadový pozdrav z Podbořan a srdečně Vás všechny zdravíme. Tentokrát jsem se k psaní dostala o něco později než obvykle, ve středu jsme totiž dorazili z měsíčního lázeňského pobytu. Mám tak alespoň nové téma pro psaní a sice, jak Baki zvládl naší nepřítomnost. Musím říci, že hlavně kvůli němu se mi vůbec odjíždět nechtělo, za ten půlrok, co ho doma máme jsme si na něj ohromně zvykli a také se nám po něm moc stýskalo.
S nadsázkou můžeme říci, že Baki byl na prázdninách u babičky a dědy. Pokud byl David v práci, nechtěli jsme ho nechávat doma samotného, přeci jen, on nebyl na samotu zvyklý, tak byl na hlídaní u nich. V novém dočasném domově se prý rychle rozkoukal a vůbec nic mu tam nechybělo. Babička s dědou ho opatrovali jako oko v hlavě a také trochu rozmazlovali. Doma má pouze jednoho plyšáka, tam měl k dispozici všechny, které si vytáhl a myslím, že i nějaký ten pamlsek bez zásluhy určitě dostal. :-) Na druhou stranu také pilně procvičovali všechny dovednosti, aby Bakoušek nic nezapomněl, takže babičce nosil věci a dědovi sundaval ponožky. Chodili na dlouhánské procházky, dokonce jezdili i po nákupech a výletech, tedy pro Bakiho opravdu prázdniny. Také ho David v době naší nepřítomnosti poprvé vykoupal. Rozhodně bych nevěřila, že bude tak ukázkově spolupracovat, klidně stát ve vaně a prostě držet. Prý se celá akce obešla bez jediného zádrhelu.
Náš odjezd ale rozhodně zaznamenal. Doma jsme mu evidentně chyběli, smutně chodil po bytě a hledal nás. Také s jídlem byly problémy, po celou dobu naší nepřítomnosti jedl jen málo, když dojedl, tak až během dalšího dne. Velmi ale ožíval ve chvíli, kdy za námi každou neděli přijížděl s Davidem na návštěvu. To měl takovou radost, že skočil, až k nám postele, i když za normálních okolností ho něco podobného vůbec nenapadne.
Naše první odloučení jsme tedy zvládli. Po příjezdu domů jsem hned vyzkoušela, jestli Baki nic ze svých dovedností nezapomněl a mám pocit, že je tomu spíše naopak. Jako by měl z pomáhání teď ještě větší radost, než dřív a pracuje naprosto 100%. Dnes jsem se musela smát, když sám od sebe začal Mišce olizovat ručičku a když viděl, že jí otevřela, přešel plynule na olizování druhé. :-) S naším příjezdem se mu vrátila i chuť k jídlu, po dnesním vážení jsme ale zjistili, že ani nijak výrazně nezhubnul. Teď už tedy opět jedeme v zajetých kolejích, jen občas musím Bakouškovi vysvětlit, že já nejsem babička, takže nějaké vytahování dalších plyšáků ze skříně na mě nemusí zkoušet, protože já mu nic takového nepovolím.
Teď jsem si ještě vzpomněla na očkování, které Baki před měsícem absolvoval a slíbila jsem, že napíšu, jak proběhlo. Naprosto v pohodě, jako ostatně vše, co se jeho týče. I když se v ordinaci trošku bál, byl velmi trpělivý a spořádaně držel jak při injekci, tak při stříhání drápků. Pan doktor ho moc chválil, prý je na první pohled vidět, že je to pes pohodář a navrch konstatoval, že je pro něj čest mít takového psa ve své péči. Baki dostal za odměnu piškot a byl spokojený, že má celou akci za sebou a jde se zase domů.
A to je pro tentokrát vše, žádné jiné postřehy nikdo z rodiny během uplynulého měsíce nezaznamenal. Mějte se krásně, srdečně Vás všechny zdraví
Stropnických a Baki.