Dopis od potenciálního klienta
Dovolte abych se představil, jmenuji se Pepík a jsem z moravy. Již léta mám progresivní RS. Od roku září 2OOO se k tomu přadal i diabetes. Moje nemoc se zhoršuje a tak jsem se domluvil s mojí paní doktorkou z neurologie, že to zkusím s invalidním vozíkem. Budu šetřit svoji energií při pohybu venku a mohu si v bytě dojít alespoň na záchod. Do ruky se mi dostal časopis VOZKA , kde byla informace o Pomocných tlapkách a jejich asistenčních psech.
Asi týden jsem uvažoval, co a jak . naše sousedka má již několik let zlatého retrievera, tak jsem se ji vyptal na otázky které se týkaly chovu tohoto plemene.Její zlaťák mne doslova očaroval. Zvážil jsem v duchu co a jak a napsal jsem si do Pomocných tlapek o žádost na získání asistenčního psa. Mezitím se na mne navalilo spoustu domácích problémů, kdy mi maminka upadla v nemocnici do komatu, ve kterém byla několik týdnů a již se bohužel po psychické stránce neprobrala zpět. Několik příbuzných odešlo na onen svět, mezi nimi i můj tchán, který mi byl spíš tátou / svého tátu jsem od svých 12 let neviděl/. Po smrti táty /tchána/ jsem to vše začal po psychické stránce špatně snášet. Říkal jsem si, že už nic horšího se snad nemůže stát, že se limit na špatné věci musel dovršit, ale to jsem se zmýlil.
Mám dva syny a dcerku, ale když byli menší, tak s nimi bylo mnohem méně starostí. žije nás v malém bytě pět. Kluci po vyučení nedostali práci, tak jsme podle úřadu práce jsme povinni je vyživovat.
V červnu 2OO9 jsme jeli do Pomocných tlapek na první secvičování a první setkání s mojí psí asistentkou. Pomocné tlapky mi vybrali fenku jménem AXA. Musím se přiznat, já myslel spíše na zlatého retrievera, který mi učaroval s sousedství, kdy jeho smetanová barva srsti mne přímo fascinovala. Rozjeli jsme se tedy do Třemošné, ubytovali se v EXODU a pak byl první kontakt s AXOU: pro mne to byl naprosto neznámý pocit. Kdysi dávno jsem měl drsnosrstého jezevčíka , ale když jsme čekali první dítě, tak tchyně mi sdělila, že pes a těhotná žena nepatří k sobě. Musel jsem tedy dát Bojara pryč. Když jsem poznal AXU, říkal jsem si- holka co v Tobě je ? , první noc jsem skoro nespal, byl to pro mne neznámý pocit být s cizím psem v cizím pokoji :-) Ale AXA jakoby to vnímala, tak se celou dobu secvičování chovala naprosto vzorně. Nevím jak, ale trenéři z Pomocných tlapek nás dva spárovali na výbornou. Moc jim děkuji. Bohužel po druhém setkání/ těsně před předáním psa/ manželka sdělila trenérovi, že neví co bude dál, protože onemocněla. Když jsme se vrátili zpět do Ostravy, tak šla manželka na kontrolu a lékař jí do lékařské zprávy napsal, že pes v bytě je v případě nemoci mojí ženy-je kontraindikací. Abych se přiznal byl jsem po této zprávě psychicky na dně, protože jsem počítal, že AXA mi pomůže v mé nemoci RS, alternativní léčbou. Já nemohu žádné léky na RS užívat- ani jedny léky mi nesedly, takže užívám pouze léky od bolesti. a RS se mi nadále zhoršuje.
Když mi tuto zprávu že musím s AXOU skončit , manželka sdělila, bylo mi jako by mi zemřel někdo hodně blízký nebo přítel. Manželka si se mnou zahrála nechutnou hru, měla mi sdělit mnohem dříve že psa nechce, a ne když již bylo všechno secvičené, měl jsem s AXOU dělat závěrečné zkoušky.
Moje touha být nezávislý a mít parťáka do pohody i nepohody ukázala na určité problémy, které mezi mnou a mou paní jsou. Já vím, že až bude něco nutně zařídit, tak se na mou paní bohužel nemohu 1OO% spolehnout. Přeji Pomocným tlapkám hodně úspěšných dnů a také podobné asistenční pejsky jako je AXA.
Z Ostravy Pepa
PS: problematika soužití psa v bytě při " domácí dialýza" byla nezávisle konzultována se třemi lékaři , ti potvrdili, že přítomnost psa , pokud se dodrží pravidla není kontraindikace.