Zpráva od maminky - leden 2006
Asta s námi žije neuvěřitelných 9 měsíců. Na Štěpána reaguje už velmi pěkně. Na povel přivolání (když volá Štěpa) přiběhne pokaždé. Též se podařilo nacvičit podávání dobrot. Štěpán má svou kapsičku ve které má piškoty a koordinačně to zvládá sám Astě dávat. Zpočátku byl problém Astu udržet v klidu, ale po čase si zvykla a trpělivě vyčkává. Štěpán se velmi zdokonalil v tomto úkonu.
Polohujeme každý den, ale v těchto mrazech máme v bytě poměrně zimu a tak Štěpu nesvlékáme. Štěpán po celou terapii Astu hladí s otevřenýma rukama a Asta Štěpu líže už automaticky. Nechtěla jsem aby Asta ležela se Štěpánem v posteli, ale musím říci, že jejich vazba se tímto posílila. Byli to chvíle kdy za Štěpou šla sama. Toto privilegium nemá žádný z nás.
V době vyučování Asta nemá umožněno být se Štěpou ve škole údajně z bezpečnostních důvodů. V době kdy je Štěpka ve škole je Asta se mnou. Štěpka se velmi zlepšil v komunikaci a díky Astě se začal snažit mluvit nahlas aby mu rozuměla. Od prosince jezdí na elektrickém vozíku což velmi podpořilo pocit soběstačnosti. Štěpka může sám jet zkontrolovat vodu Astě a sám ji napustit, aniž by nás k tomu potřeboval.
