Šikovnej kluk Armani
menu

Šikovnej kluk Armani

Tak jsem zase tady.

U babičky jsem rád. Snažím se, aby byla spokojená, když na mě zavolá Armáníííí běžím jako o život a to mě pak pochválí a jsem „babičinej šikovnej kluk“.

Ale fujtajblíky mě lákají pořád, vím, že nesmím, ale někdy neodolám…:( A zase čistota ta už mi docela jde. V přepravce spím celou noc a pak i při poledním klidu. Taky musím vydržet když mi koukají do uší, prohlíží zuby a tlapičky. Začíná se kartáčovaním, to rád ukazuji i pupík, tlapky, zuby, uši a pak většinou usnu. Nesmím spát na dlažbě, to mě vždycky zvednou a dají pode mně deku, pak pohlazení a zase chrním.

A taky co zase na mně vymyslela - hodí mi měkkou ponožku, něco příjemného, a pošle mě pro ni, ale nikam mě s ní nepustí, snažím si ji donést do pelíšku, ale né – musím ji předat. Sice mě pohladí, poděkuje, ale musím ji pustit, hrát si s ní nesmím, že prej aport…..

Učím se „sedni, stůj“, „hlavu“ při nasazování košilky, obojku a vodítka. Pak musím chodit jak se má, ne tak jak chci já. Žádné očuchávání, předcházení, spěchání, a už vůbec ne, sbírání čehokoliv uf uf uf. Taky můžu na zahradě na volno, tam je zase ta tráva a ta tak chutnáááá, nejsem koza tak to taky nesmím.

Eskalátory nic moc, alespoň zkoušíme různé drátěné povrchy, to dám. V nemocnici fotka nic moc, vypadám jako když toho covida mám, ale teď ho nikdo nemáme. Takže až nás pustí do hradeckého okresu, půjde to líp… Budu se snažit, aby Tlapky byly rády, že jsem jejich.

Myslete na nás a zůstávejte zdraví.

Váš Armani