Třetí měsíc s Argem

Zdravíme Vás opět z Frýdku,

máme za sebou třetí měsíc, co s námi Argo žije.

Pořád se snažíme chodit ven, jak jen to jde a lze vidět, že se ve všech směrech Argo velmi lepší, zabydluje a zvyká si.

Co se týká povelů doma, sem tam ještě chodí s předmětem v tlamě a zkouší mně, jestli si to přece jenom nerozmyslím :-) ale má smůlu jsem velmi vytrvalá :-) a na povelu neslevím. Ale má i své světlé stránky a těch je čím dál víc. Dneska mně o tom přesvědčil. Podával na jedničku a ani nekousal. Nutno ale říct, že už dostal i na zadek.

Venku a v obchodě je taky lepší. Doma jsme trénovali povel k noze a Argo si konečně nemyslí, že mu patří celá ulička v obchodě, takže kolem nás už i někdo projde. Myslím si, že on to ten chlupáč ví, protože čím blíže lidi projdou, tím více z blízka si ho prohlédnou a nešetří chválou jak je hodný a klidný a poslušný.... Byly jsme po cestě překvapeny (já a moje průvodkyně), jak se Argo vyhýbá překážkám. Už ví, že má před překážkou zacouvat za vozík a jít pomaleji. On totiž velmi rád chodí svižně a tahá a tahá. Je velmi milé zjistit, že se to lepší a píle se vyplácí.

Arga ještě stále neomrzelo polohování v lůžku. Pořád mi lehává na nohách a nechává se hladit. Packou mi dává povel, že chce ještě hladit, a nebo naopak, když nemá náladu odvrátí čumák. Málem bych zapomněla, překvapilo mně, jak Argo umí děkovat packou. Prostě podá pac a to jsme ho neučili.

Už i po těch třech měsících mám větší a větší pocit sžití a navázání pouta a vím, že to bude pořád lepší a větší. Snažím se některé věci, které jsem dělala s Emou nedělat a zase naopak. Uvidíme, jaké ovoce to přinese. Zatím je mi odměnou i to že jsem se přestala „bát" jezdit po pásech a Argo se také velmi zklidnil a už se mi neplete pod nohy.

Za měsíc se zase z Frýdku ozveme!
P a Argo

PS.Musím říct, že i když je to mladé trdlo, já jsem nadmíru spokojená.