Klidný pes Argo
Uběhlo nám zase pár týdnů, což znamená „povinnost" hlášení. A my ji hodně rádi splníme, a doufám, že se nebudeme opakovat. Zimní období je pro mně trošku hybernační. V tomhle počasí kdy je mráz nebo hodně silný vítr ven chodíme jen, je li to opravdu nutné nebo hrozí, že naše lednice i my umřeme hlady. Argo ten to má fajn, tomu se jídlo vždy doveze PPL a už navázal kamarádství i s doručovatelem!
Máme za sebou ne moc radostný začátek nového roku. Páníček byl v nemocnici a já jsem celý únor proležela s chřipkou a horečkami. Argo byl celou dobu se mnou v posteli a opatroval mně, prohříval a dělal mi společnost. Máme moc rádi polohování, kterému říkám „naopak". Mám ráda Argovu zátěž na končetinách a on mi na nohou moc rád leží a nechává se hladit mezi očima směrem dolů po čumáku. Jsou to naše chvilky. V dobu kdy jsem s ním nemohla chodit ven, tím myslím na procházky, tak ho venčila moje asistentka Jana, kterou má náš asisťák velmi rád a která se mnou v době, kdy jsme měli Emu chodila pravidelně ven, takže ví, jak se s asistenčním psem chodí, venčí, poveluje.... Zkrátka Jana ví jak na to. Byla jsem za to moc ráda. Tou dobou si tak nějak Argo zvyknul a tak i dneska když Jana přijde, udělá velmi „roztomilé" gesto: prostě vezme ode dveří Janinu, posledně vysokou kozačku a donese ji před ní a čeká, co se bude dít. Prostě se dožaduje venčení. Jsem ráda, že to i takhle funguje.
Přiznám, že trošku jsem se bála, jestli se Argo „nezkazí" bez mé přítomnosti a při procházkách s „choďákem" když já jen jezdím na vozíku. Ale obavy se rozplynuly při další procházce. Argo šel vzorně při vozíku, vyhýbal se překážkám a bral na mně ohledy při zahýbání vpravo a do leva.... Nic nezapomněl! A velmi rád se ke mně vrací domů – s radostí a přivítáním!
Je to stále hodný a vcelku klidný pes. Pokud my s ním nelumpačíme a nerozdovádíme ho. To si to pak užíváme všichni. Ale je to hotový Narcis. Máme v bytě několik zrcadel v mé vozíkové úrovni a tím pádem i v úrovni Argova pohledu. A už několikrát jsme ho načapali, jak stojí před zrcadlem a kouká na sebe! No když má svou chvilku tak tomu pejskovi v zrcadle dá i čumákovou pusu a to se pak holky zlobí, že mám zase špinavé zrcadlo, že se zase Argo okoukával :-) A to na několika místech. Romantik jeden.
Nedávno jsme vybalovali nákup, Argo šel najisto a z podlahy v kuchyni zvedl pytlík mrkve, za jednu mrkvičku v pytlíku! A zcela neomylně ho donesl mi a podal mi ho na klín. Byl to velmi krásný okamžik. Stejně jako mi před chvíli donesl tužku, která mi spadla pod kuchyňskou linku a já jsem na to zapomněla. Začínáme být tak trošku automatičtí což je moc fajn. Argo si pamatuje, když mi něco spadne a jakmile uhnu a on může konečně daný předmět podat tak to udělá. Ale také rozumí, když danou věc podat nesmí – třeba když mi spadne nůž.
Jsem s ním moc spokojená. Je to mazlínek. Stále má rád mazlení, doteky, polohování a vlastně se mnou spí celou noc. Když je mu moc horko tak jde do pelíšku a pak zase za mnou hup do postele.
Fungujeme dobře. Argo zavírá a otevírá dveře, podá danou věc, dokáže mně na vozíku za deku táhnout, když je potřeba, svlíká ponožky a pantofle (někdy to dělá sotva vystrčím nohy z pod peřiny :-) ) Nedávno mi podal i minci a velice přesně ji vyplivnul do dlaně. Jen krabičky z papíru podá s dírkami po zubech, ale to trénujeme. Dělá mi společnost při práci i lenošení. Je to moc prima pes.
Posílám pár fotek. Ta kde je Argo na zádech u zdi je z ložnice. Manžel šel spát a tak Arga překročil a on se ani nehnul. Tak se manžel vrátil a Arga vyfotil. Nutno říct že poloha na zádech se stehnem každým na jinou stranu, zuby z huby ven a nataženými předními packami je Argova nejoblíbenější poloha. Dá se přes něj chodit jak je klidný a jak tvrdě spí. Zvyknul si u nás a na nás velmi rychle.
Zase někdy na přečtenou!
