Argo je velmi intuitivní
Argovi bylo v lednu pět let. Neuvěřitelné, jak ten čas letí. Za tu dobu se z nás stala sehraná dvojka a z naši domácnosti plnhodnotná smečka, kterou Argo má moc rád pohromadě.
Arga bereme s sebou téměř kamkoli ať už se jedná o ordinace lékařů, nemocnice, restaurace, návštěvy v domově důchodců, zubní ordinace, volební místnosti, koncertní místnosti, kostely, škola… doprovází mně všude. Dělá to moc rád, a pokud přece jenom zůstane doma, po návratu nás vítá a dává najevo svou radost. Samozřejmostí jsou návštěvy obchodů, kde občas narazíme na „bezpečnostní kontrolu“ která kromě občasných otázek co pro mě ten pes dělá, chce vidět i průkazku :)
Je to velký srdečný a veselý pes, který rád pomáhá nejen mně ale i ostatním členům kteří třeba zrovna obývají náš byt. Asistentky a rodinní příslušníci si jeho pomoc pochvalují. Argo mně stále střeží a málokdy nechává bez dozoru. Pozná mou náladu, rozpoložení, a pokud mi je zle, nechce se beze mě jít ani venčit….
Jednou jsem měla období bolestí a v noci nemohla usnout. Léky mi příliš nezabíraly, a tak jsem si lehla přes celou postel ve snaze najít nějakou úlevovou polohu. Argo mně překvapil. Skočil si ke mně na postel, lehl si svým čumákem naproti mému obličeji, chvíli byl v klidu a pak se nečekaně přiblížil a celý mi jej olízal. Věděl, že mi není dobře a asi mi dával najevo, neboj já tu jsem a budu tady, než to přestane. Vím, že my lidé máme tendenci přisuzovat svým psím mazlíčkům téměř lidské vlastnosti, ale Argo není jen mazlík, je z něj plnohodnotný psí asistent, který téměř vždy vycítí mé trápení, bolest, radost nebo stres a strach. Na všechny tyhle podněty reaguje posvém, ale za tu dobu co jsme spolu se mnohokrát nestačím divit, jaký pokrok jsme udělali a jak jsme napojeni jeden na druhého.
Najdou se chvíle, kdy zlobí, jako že z tříděného odpadu olizuje kelímky z jogurtu, nebo má líný den a před tím, když má něco udělat se najednou začne škrábat za uchem, ale většinou je poslušný a stačí, abych se na něj podívala, udělala gesto rukou následuje poslušný úkon. Rád se učí nové věci, a ještě raději opakuje a slouží. Cítí se ve své kůži, když je plně využíván. Nosí, podává, volá pomoc, přivolá asistenta, sundá ponožky, rukavice – dokonce i ty gumové, které nosí moje asistentka při úklidu. Otevírá a zavírá dveře. Je naučený po krmení, které probíhá v koupelně při návratu do obýváku zavřít za sebou automaticky dveře. Poprvé nás to překvapilo. Teď už jen udivuje, když se ve dveřích sám otočí zatahá za provázek a prostě zavře, aniž by dostal povel. Myslím si, že dokáže pocítit i jakousi hrdost, že se mu něco povedlo, co se po něj normálně chce a baví ho nás překvapit. S radostí nosí pantofle, abych se přezula, když se vrátíme z venku domů (a to zcela automaticky je najde v bytě, kde jsme je předtím nechali a donese je mi do ruky), vybaluje nákupy z tašky a neomylně pozná své balení pamlsků od ostatních věcí v tašce. Vybalí sáček s jablky, s pečivem a pak ten s pamlsky a až ten mi donese do klína – já jsem byl hodný a zasloužím si dobrotu. Pokud mu návštěva nějakou dobrotu donese, nikdy si nedovolí sám si balení roztrhnout, vždycky sáček donese mi a čeká, že ho odměním.
V podávání je skvělý a téměř nic – kromě mých špatných rukou – mu nedělá problémy. Je docela veliký, takže úplně bez problémů dosáhne s předmětem ke mně na klín, kde podávanou věc odloží. Úplně v pohodě podá minci, sponku, igelitový pytlík… Když náhodou po cestě něco vytrousím, s klidem mi to donese a počká, než si všimnu a pak podá. Je to taková moje uklízečka.
Miluje podávání PET lahví. Ať už slisovaných nebo těch plných.
Určité zvuky, rituály, gesta se pro něj staly podnětem pro vykonání různých činností. Dělá mi společnost a je neustále v pohotovosti, připraven mi být po ruce.
Jsem ráda že ho mám. Cítím se s ním více v bezpečí a vím, že on je se mnou také moc rád!
