Andy – pohodový pracant

Tak Andýsek už bude s námi 3 roky. Utíká to.

Skoro ani nevím, co bych napsal. Pracuje tak, jako ostatní psi z Tlapek, takže pohodově a spolehlivě. Denně chodí s Jarkou do obchodů, do restaurace, všude ho už znají a on se tam také umí správně chovat. Nemá nijak těžkou práci, spíš jde o to, aby ji dělal spolehlivě a soustavně. A to on umí.

Pořád je to velký mazel. Přijde si pro podrbání a pohlazení a fyzický kontakt s lidmi vyloženě miluje. Někdy to zkouší i ve frontě u pokladny v obchodě, když má pocit, že by ho mohl někdo podrbat. Nevnucuje se, jen to tak trochu zkusí… Ale má tam už některé své oblíbené stálé zákazníky, o kterých ví, že to zafunguje…

Problémy, které jsme měli s nadváhou, jsme snad zvládli, teď se Andyho váha pohybuje mezi 40 a 41 kg (je to trochu větší labrador) a držíme ji pomocí speciálních granulí.

Andy mi pomohl vychovat dvě štěňata pro asistenční výcvik – Mavericka a Edu. Ale speciálně Eda byl opravdu velký divoch, takže jsme je museli co nejvíc držet odděleně. Andy se nezdá, ale na ty Edovy provokace se chytal velice rychle a za chvíli by nám z bytu udělali kůlničku na dříví.

Loni jsme také dvakrát hlídali kámoše a kolegu Dantíka z Litoměřic, když jeho panička měla zdravotní problémy. To bylo naopak úplně v pohodě, kluci se neprovokovali, žádné divočiny, klid a pohoda. Prostě když má Andy vedle sebe čerta, stane se z něj taky čert, ale když je vedle andílka, je sám taky andílek. Tak jsme ke konci září zajeli na návštěvu za Dantíkem, Pepčou a Jarkou do Litoměřic, aby se kamarádi zase po roce viděli.

Andýsek má moc rád, když se věci opakují stále stejně, má pak přehled a ví, co se děje a co se dít bude. Stejně jsme ho ale vytáhli v srpnu na pár dní na dovolenou do Polska, do Jizerských hor, do obce Swieradow Zdroj. Copak o to, pěkný moderní hotel – ale s vozíčkáři se tam nějak moc nepočítá. Nízké WC, na balkón 15 cm schod, před hotelem po celé šířce komunikace odvodňovací strouha, která se opravdu ani s elektrickým vozíkem přejet nedá. Takže jsme museli chodit zadním vchodem a to znamenalo cestu malým výtahem a pak ještě přes dvoje těžké dveře, což bez pomoci opravdu nešlo. Nájezdy na chodníky v okolí hotelu prakticky neexistují, takže jediná možnost byla jezdit po úzké silnici. Moc bezpečné to nebylo. No a na snídaně nebo večeře do jídelny se psem? Neexistuje, tam berou asistenčního psa vlastně jako kteréhokoli jiného. Tak jsme museli zůstávat u stolu v chodbě před jídelnou. Technicky to nebyl problém, ale s právy asistenčních psů jsou na tom v Polsku asi ještě hůře, než je to u nás. Asi tam tyhle psy moc neznají, i podle toho, že se spousta lidí na ulici za Jarkou a Andym otáčela a asi přemýšleli, co je to za psa. Takže hotel Elements ve Swieradow Zdroj bez vozíčkáře a psa naprosto OK, mohu doporučit. S vozíčkářem a asistenčním psem ale raději ne. Ale Andy byl celou dobu v pohodě a všem ukazoval, jak se správně chová český asistenční pes. Ať už to bylo na procházce po městečku nebo třeba na výletě do Dinoparku ve Szklarské Porebě.