Soužítí s naším novým společníkem Amorem
Dobrý den,
posíláme první pozdravy z našeho soužítí s naším novým společníkem Amorem. Jsme spolu zatím krátkou dobu, ale řekla bych, že jsme si na sebe rychle zvykly. Přijal ho i náš pejsek.
Máme Amora necelých 14 dní a začíná si rychle zvykat na jiný režim než měl doteď. Řekla bych, že se i rychle klidní, ale aby nás nenechal na pochybách, že je úplně klidný, tak začne lehce skákat a lítat. Pak hned nastoupím já a zklidním ho. Toto dělá, když jsou naše holčičky ve škole. Jak přijede do školy začíná se z něho stávat pomocník. Náš den probíhá asi takto:
Ráno veze holky do školy, doprovodí je do šatny. Tam potom čeká jako slušně vychovaný a chytrý pes, než převleču a odvedu holčičky do družiny. Potom jedem domu a čekají nás obchůzky, kdy skoro vždy poutá pozornost a když se nás někdo na něco zeptá ohledně asistenčních pejsku, tak se snažím vysvětlit a zodpovědět otázky na co se lidé ptají.
Po jedné hodině jezdíme do školy vyzvednout děti a Amor jde pomale a způsobně, protože ví, že ho drží Maruška a nemuže být zbrklý, protože by dostala epi záchvat.
Doma se snažíme každý den o canisterapii u Anetky, protože je hyperaktivní a výsledky se dostavily rychle. Anetka je schopna ležet a hladit Amora a je v klidu. Potom si vyměňují pusinky navzájem a jsem moc ráda, protože je to dobrá masáž na obličeji.
Dnes se nám podařil husarský kousek, Anetce jsem zapoměla dát plínu a při canisterapii a tak se uvolnila, že se počůrala. Potom Maruška prodělala velký záchvat, kdy jsme skončily s Anetkou. Amor se sám za ní přesunul do ložnice a ležel u ní v posteli. Ležely tam asi hodinu, kdy Maru se uvolnila a záchvaty už nebyly! Velmi mě to překvapilo, že šel za ní Amor sám, protože ještě není zvyklý na epi záchvaty u ní.
Když viděl jak má záchvat stál vedle ní díval se a chtěl olizovat. Dost mě to dnes překvapilo. Chtěl jí olizovat ruce, nohy, na obličej nešel, protože, když by to udělal, tak by jí to ještě víc rozhodilo. Pro mě je toto velká pomoc co Amor dělá. Tím, že zaměstná děti psychicky tak den je u nás jiný a klidnější.
Večer sundává ponožky, přes den podává věci, otevře dveře. Zkusím poslat nějaké fotky, ale nevím jestli se podaří, protože si zapomenu foťák nachystat nebo ho nemužu najít. Musím ho vždy schovat, aby nepřišel díky holkám k úhoně.
Ještě jednou velké díky Vám všem za to co děláte a manželům Tomášů, kteří nám trpělivě odpovídali na neustálé dotazy a rady.
Zdraví Vás rodina Palyusikových s Amorkem
