Člověk míní, zvíře mění
menu

Člověk míní, zvíře mění

Za jednoho sychravého prosincového večera, byl jsem vyrušen od svých obvyklých prokrastinačních činností, jako je koukání na televizi a lenošení na pohovce, ostrým zvukem zvonku následovaným slabounkým štěknutím. Původce tohoto štěknutí, malou hebkou bílou kuličku, jsem spatřil již za několik okamžiků. Těžko si v té chvíli dokážete představit, že to stvořeníčko, které mezitím již stihlo rozkousat tatínkovu bačkoru a udělat loužičku na tři měsíce starý koberec někdy bude pomáhat lidem s handicapem. Zatím totiž potřebuje pomoct hlavně samo. Tedy, pro pořádek, sama. Jmenuje se Ajka, bílé štěně labradorského retívra, „Pomocná tlapka“ ve výcviku, toho času osmitýdenní. Je to jako s miminkem. Každých třicet minut chytit do náručí a odnést na zahradu k vyvenčení, poněvadž takový prcek nemůže chodit po schodech, aby si nenamáhal své rychle se vyvíjející klouby. Několikrát denně nakrmit a neustále udržovat nádobku s vodou plnou. Ale hlavně 24 hodin denně být v permanentním střehu-asistovat a hlídat, co zase ta potvůrka vyhrabe, rozkouše nebo převrhne.

Ale člověk míní, zvíře mění. Opravdu jsem rychle svůj počáteční dojem přehodnotil. Za dva dny už zvládala ,,Sedni“ a ,,Místo“. Po dvou týdnech už přišla na zavolání a vzorně pochodovala u nohy. Pak přišla na řadu socializace a s ní spojené návštěvy školy, obchodů nebo divadla. Opět vzorná a nepopsatelně učenlivá.

Ani jsem se nenadál a rok uplynul stejně rychle, jako teče voda v horském potůčku. Nastal okamžik smutného loučení. Jediné dvě oči, které zůstaly suché, byly ty psí, které si neuvědomovaly, že jde o loučení. Ajka s nadšením naskočila do auta, které se v dálce zmenšovalo, až zmizelo úplně. Docela mě to sebralo, ona vám ta potvůrka za rok přiroste k srdci víc, než si sami dokážete připustit. Ale když jsem asi o dva týdny později narazil v restauraci rodinu s postiženým chlapečkem, kterému ležel u pravého kola vozíčku psí pomocník označený žlutou košilkou Pomocných tlapek, uvědomil jsem, si že ta roční dřina zakončená několikadenním steskem za to prostě stojí

syn vychovatelky K. Macháčkové