Milý Tlapkaři a všichni jejich přátelé.

Posíláme hodně pozdravů z Havířova. Rádi bychom poděkovali všem, kteří nám umožnili, aby se naše rodina rozrostla o nového člena. Jmenuje se Zak a už nějakou dobu dělá našemu 7-letému Tomáškovi šikovného společníka. Tomík je klučina, který je vděčný za každou pozornost (dost si ji umí vynutit). Bohužel jeho snaha něco cíleně udělat (vydat zvuk, sáhnout po hračce, podívat se za zvukem...) u něho vyvolá vysoké svalové napětí, které není schopen ovlivnit. špatně ovládá hlavičku, nepřetočí se, nesedí, nemluví a potřebuje pořád někoho, kdo by se mu věnoval. Zak k nám přinesl hodně radosti. Věřím, že bude Tomíka motivovat k vlastní aktivitě a pomůže ho posunout v jeho psychickém a fyzickém vývoji co nejdál to půjde. Tomáš, když je bez maminky, špatně snáší cizí prostředí a v Zakovi najde určitě přítele, s kterým se bude cítit všude bezpečně.

A jak to všechno začalo? V únoru 2007 jsme oslovili Pomocné tlapky s žádostí o psího společníka pro našeho syna (kombinovaná forma DMO). Naše žádost byla zařazena do pořadníků a nastalo dlouhé čekání. Měli jsme velkou radost, když nám přišla pozvánka, že se máme dostavit s Tomáškem v říjnu 2008 k osobnímu pohovoru. A ještě víc nás potěšilo, když nám za pár dní přišlo oznámení, že Tomáškovi pejsek bude přidělen. Při naší osobní návštěvě se hlavně cvičitelé psích společníků snažili zjistit, s čím by nám a hlavně Tomíkovi měl pejsek doma pomáhat a jaké povahové vlastnosti by měl mít, aby se co nejvíc sžil s celou naší rodinkou.

Koncem roku přišla další dobrá zpráva, že ve výcviku je pejsek, který by se hodil k Tomíkovi a hned jsme si domluvili termín našeho 1. setkání začátkem ledna 2009. Zaka jsme si zamilovali doslova na první pohled. Nezapomenu, jak nám cvičitelé Olga a Jirka Tomášů přivedli nádherného černého krasavce s překrásnou hlavičkou, abychom se seznámili a strávili s ním 2 dny našeho pobytu. V tu chvíli mi připadalo, že to je ten nejhezčí a nejhodnější labrador, ze všech, které jsem kdy viděla. A to si myslím pořád ?. Během pobytu nám jeho cvičitelé předvedli co všechno už Zakouš umí (otvírání dveří, přinášení různých předmětů, posílání věci mezi sebou). Překvapilo mě, jakou má radost, když se po něm nějaká pomoc chce. S cvičitelkou Renátkou jsme se snažili zjistit, s čím vším by Zak mohl doma Tomáškovi a jeho mamince ještě pomáhat. Olga nám poradila, jak máme s Tomíkem a Zakem provádět canisterapii (polohování, uvolnění ručiček, masáž bříška a spousta dalších lízacích i nelízacích činností...). Víkend utekl jak voda. Odjeli jsme zase domů a nemohli jsme se dočkat na naše další setkání.

Brzy jsme si domluvili termín našeho posledního, tentokrát čtyřdenního, secvičovacího pobytu v Třemošné a těšili se, až si Zakouše povezeme domů. Opět nás šikulka překvapil vším, co se naučil. Pilně s Renátkou trénovali a naučil se přinášet botičky, otvírat skríňku a přinést plínku na přebalení, sundávat ponožky, tepláčky, podávat ručník na utření pusinky, když Tomík slintá. Naučil se podávat hračku Tomáškovi do klína a čeká až ji Tomášek shodí a pak mu ji s radostí zase zvedne, občas to nevydrží a ukradne ji dřív, než ji Tomík shodí, ale pak ji musí vrátit ?. Najde a přinese zvonící mobil a spoustu dalších věcí. Na závěr jsme s našimi kluky zdárně absolvovali Test přístupu asistenčních psů do veřejných prostorů v plzeňském Tescu, test dovedností , veterinární prohlídku a mohli vyrazit domů.

Domů jsme dorazili v neděli odpoledne. Do Havířova s námi přijel i Zakův cvičitel Jirka, aby nám pomohl provést některé úpravy (smyčky na otvírání dveří a skříněk) a ukázal Zakovi, jak nám doma bude pomáhat. Musím říct, že Zak hned po ukázání, co se po něm vlastně chce, vše bleskově pochopil a s radostí běhal pro plínku na přebalení do skříňky (kterou si musel otevřít) do pokojíčku (otevřít dveře). Dnes už stačí říct "Zaku přines plínu" a ukázat na pokojíček a hned utíká s vrtěním ocásku a těší se, až ho pochválíme. Pravidelně, když oblíkám Tomáška mi nosí botičky z předsíně. Vždycky doběhne na rozcestí a kouká na mě, kam mu ukážu, asi aby si ověřil, jestli jde dobře? Když Tomíka svlíkáme, tak ponožky, tepláčky, kalhoty jsou samozřejmě jeho a pak nám je s radostí hezky podá až do ruky. Použitou plínku nosí vyhodit do koše zatím se mnou, ale myslím, že mě k tomu už brzy nebude ani potřebovat. Pořád máme doma někde rozvěšený ručník na utírání pusinky, stačí ukázat a Zak mi ho vždy ochotně podá a já nemusím pořád odkládat Tomíka, když na něco při krmení a pití zapomenu. Další skvělá pomoc je otvírání dveří, když odcházíme a mám plné ruce, nebo když zrovna nemůžu jít otevřít a vím, že jde někdo koho znám. Stačí zaklepat na venkovní dveře, Zak zpozorní a čeká, jestli mu řeknu, že má jít otevřít on. A taky už u dveří s Tomíkem na rukách neustále nehledám, do které kapsy jsem dala klíče od domu. Při vystupování z auta je dám Zakovi, v klidu si posbírám vše ostatní a u vchodu mi Zak podá klíče do ruky, zase mu je vrátím a vezmu si je u dveří do bytu. Samozřejmě mi podává vše, co mi nebo Tomáškovi upadne. Ochotně vyhledá a přinese zvonící telefon, což ocením hlavně ve chvílích, kdy zrovna Tomíka nemůžu odložit nebo od něho odejít.

Tomášek si už společnost Zaka taky pořádně užívá. Měl trošičku smůlu, protože když jsme Zaka přivezli, skončil Tomík na 5 dní v nemocnici se zápalem plic. Zak byl hned první týden doma sám, ale choval se vzorně a trpělivě čekal, až se mu Tomík vrátí. Krásné bylo jejich přivítání při návratu z nemocnice. Na Tomáškovi šel vidět údiv a radost, co to doma má a tak ho to vítá. A od té doby ho Zak doprovází všude. Hned ráno, když vstaneme, se kluci radostně přivítají. Pak mi Zak pomůže Tomáška přebalit, obléct a jedeme do školky. Tam se s ním patřičně rozloučí a odpoledne se zase vítají. Samozřejmě ho doprovází na procházkách vedle kočárku. Byl s námi i v zařízeních rané péče, kde mi vzorně pomohl Tomáška obléct a obout (rád mi vše podá) a trpělivě čekal na místečku, až tam Tomík skončí. Doma mu s Tomíkem házíme balónek a Zak ho zase podává Tomíkovi do klína. To se líbí oběma. Pro Tomíka je nejveselejší, jak vždycky odstartuje. Někdy si Zak hraje s Deniskou (Tomíkovou sestřičkou) na honěnou a to má pak Tomík záchvaty smíchu, když je pozoruje (občas jim to tolerujem). Tomík má strašně rád (až se zalyká smíchem), když na něho Zak vybafne zpoza sedačky (skočí předními tlapkami na zadní opěradlo, ale jen když to po něm chceme). Tomášek nemá moc pod kontrolou hlavičku a při jakémkoli podnětu se mu zvyšuje svalové napětí a je pro něho moc těžké se soustředit a udržet pozornost. Proto je velmi důležité ho motivovat, aby se o to snažil a doba udržení jeho pozornosti se prodloužila. Myslím, že mu s tím Zak hodně pomůže a možná bude pro Toma takovou motivaci, že se bude snažit i sám přes svoje spazmy něco udělat (zavolat, pohladit - s naší asistencí to dělá hrozně rád).

Kromě blbinek pro radost se snažíme pomocí canisterapie Tomáška uvolnit. Občas dostane do ručičky piškotek a Zak se ho snaží vyšťourat. Namažeme mu dlaně, chodidla, bříško sýrem a Zak mu vše důkladně promasíruje jazýčkem. Tuto lízacií metodu jsem použila i na záda a hrudníček po zápalu plic, aby se mu dobře promasírovaly dýchací svaly. Zkoušíme to i na krk, ať se mu uvolní ztuhlé šíjové svaly a namasírují přední přitahovače, které Tomík skoro nepoužívá. Nejvíc se nám osvědčilo polohování večer před spaním. Snažím se přikládat Tomíka k Zakovi ze všech stran. Ze začátku se Tomík propíná, ale za chvíli se zklidní. Když má o něho opřenou jen hlavičku (jako polštářek), krásně se mu po chvilce uvolní šíje a přestane ji táhnout dozadu. To stejné platí o nožičkách, které propíná a kříží a na Zakovi se za chviličku nádherně uvolní. Tomík má problém s usínáním, protože je neustále rušen ataky svalového napětí a vždycky si popláče, než usne. Několikrát mu musíme chodit upravit polohu. Po večerním psím rituálu usíná snad úplně bez problémů. Přála bych si, aby mu to vydrželo.

Ještě jednou všem moc děkujeme a těšíme se na další společné zážitky. Moc rádi vám brzy zase napíšeme, jak nám to spolu jde a co vše jsme už prožili.

Ze srdce všechny moc zdraví Steblovi.

Tomášek s maminkou Marcelou, tatínkem Tomášem, sestřičkou Deniskou

a ZAACK