Vikouš

Právě tomu byl rok, co jsem si domu z Plzně od Pomocných tlapek přivezla mého "pomocníka" Vickiho. Za tu dobu se toho hodně změnilo. Je to můj velký parťák. Nehne se ode mne na krok a je všude semnou. Je semnou doma, ve škole, chodí semnou do obchodů i do restaurací. Kromě věcí, které již uměl, jako je otevírání dveří, podávání předmětů a rozsvěcování světla se naučil třeba - podávat mi myš od počítače nebo odbrzďovat brzdu u vozíku na té straně, kde mám horší ruku.

Neumím si to bez Vikouška už představit, dává mi to, co není okem vidět, ale mě přinesl velkou radost do života.

Miluje ho celá naše třída a paní učitelka říká, že je to náš "maskot". Moc bych chtěla za něj poděkovat a říci, že jsem moc šťastná a myslím, že Vikouš taky.

Ráda bych všem popřála hezké Vánoce a aby bylo více takových pejsků, jako je náš Vikoušek.

S pozdravem
Denisa Křiváková a moje celá rodina.