Dopis o cestování s Oli: 18.7. 2007 - Cesta do Itálie

Dobrý den,

pobyt v Itálii s Olinou byl bez problémů, cestu tam jsme měli rozloženou na 2 dny, kdy jsme přespali v Rakousku v penzionu, stavěli jsme zhruba po 2 hodinách, Olina celou cestu prospala, v autě máme klimatizaci, takže nehrozilo přehřátí. Všude jsme byli středem zájmu a nikde se nám nestalo, že by nás se psem nepustili, naopak.

V Itálii v Caorle a Bibione, kde jsme pobývali, neznají asistenční psy pro handicapované, tak jsme na každém kroku vysvětlovali, že jí nesmí hladit apod. S Jirkou Tomášů jsme byli domluveni na režimu dne, ráno doprovázela Lukáše kolem moře při sběru mušlí a v době naší nepřítomnosti čekala na apartmánu, naštěstí jsme byli ubytování 50 m od naší soukromé pláže, tak jsme ji déle jak 2 hodiny nenechali samotnou. K večeru, po siestě, kterou jsme dodržovali, potom šla s námi ven.

Spala s Lukášem na pokojíku na vlastním pelíšku, který jsme jí vzali s sebou, hodně se nám osvědčil přepravní box, ve kterém v autě v pohodě spala. Zjistili jsme, jaký má režim, někdy se potřebuje vyběhat, jindy chce sama pracovat, velmi ráda se nechá vyčesávat masážní rukavicí. V Itálii neměli také pytlíky na výkaly, naštěstí jsme měli zásobu z domova. I když tam prý nemají asistenční psy, viděli jsme jednou letmo labradora s podobnou fosforovou košilkou jako má Olinka.

Zpáteční cestu jsme si prodloužili o návštěvu Lichtensteinska, kdy se Olina provezla i výletní mašinkou, spolu s námi po Vaduzu. Byli jsme tam trochu za exoty, fotili si nás i turisté z Číny. Opět jsme v penzionu v Alpách přespali, cesta domů byla únavnější, den po návratu Oli prospala a my také ... aklimatizace byla náročná. A teď jsou tedy v lázních, babička je poučena, tak uvidíme, jestli si zvykne hlavně na Lukiho. Mějte se hezky.

Anna Bělohlavá, Lukášova maminka