Dopis od klienty po převzetí Nika na jaře 2007

Cesta k Nikovi

Jak jsem se tak probíjela tím svým životem, studiem na pedagogické fakultě, gymnastikou, závodním tancem a také láskami, co čert nechtěl, postihla mě v tom nejlepším moc ošklivá nemoc. Má své jméno "roztroušená skleroza" a dokonce i číslo- potvora jedna.

Dřív jsem se probíjela životem a teď se brodím spolu se snahou mysli to nějak zvládnout. Zvládnout to, že jsem neschopna v podstatě cokoliv dělat. Nebýt manžela, tak se neustrojím, nenajím a nesednu na elektrický vozík.

Před třemi léty jsem byla v sanatoriu v Klímkovicích a tam byla mladá žena na vozíčku a vedle ní krásný asistenční pes. Slovo dalo slovo a tak jsem se dozvěděla, co toto úžasné, věrné, krásné zvířátko dovede. Tento pes- fenka Eimy se starala o paní Školovou-Kasidlovou a ta mě dala kontaktní adresu na Pomocné tlapky®.

Neváhala jsem a podala si žádost k společnosti Pomocné tlapky o.p.s.® o přidělení asistenčního psa. Paní Hana Pirnerová, ředitelka společnosti, obratem zaslala potřebné informace a dotazník k vyplnění. Byla jsem v červnu pozvána na pohovor do Třemošné, na psychotesty a celkové seznámení s kolektivem Pomocných tlapek. V červenci mi přišlo oznámení, že závěr osobních pohovorů zní- asistenční pes bude pro mne přidělen. Když jsem to přečetla, měla jsem obrovskou radost a zvláštní hřejivý pocit mi projel celým tělem. Volala jsem na manžela: "Jirko, Jirko, budu mít pejska".

V listopadu 2006 bylo první seznámení v Třemošné s přiděleným pejskem. Jak mě uviděl na vozíčku, hned ke mně přiběhl a bylo jasné, že se budeme oba mít rádi. Byl se mnou tři dny a noci na seznamování a bylo to super. Moc se mi stýskalo po odjezdu domů, ale nálada se opět zlepšila 17.3.2007, kdy jsem si měla pro Nika přijet natrvalo. Vůbec jsem netušila, že bude zkouška- psí maturita. Byla to tří denní maturita i pro mne. V závěru zkouška v hypermarketu Tesco. Dopadlo to na jedničku. Bude mi dobrým pomocníkem a oporou.

Hluboce jsem pak přemýšlela o tom, jakou mravenčí, trpělivou a tím i namáhavou práci musí prokázat celý tým vychovatelů, cvičitelů než dokáží naučit pejska takovému umění.

Neméně starostí má rovněž vedení společnosti zajistit vše kolem tohoto dění a hlavně finančně zajistit společnost. Ale bez darů a sponzorování společnosti by nebyl Nik a ostatní pejsci.

Proto chci touto cestou poděkovat sponzorovi a Vám všem ze společnosti Pomocných tlapek o.p.s. Jste vzácní lidé, protože pomáháte nemocným a takových lidí je velmi málo.

Ještě jednou děkuji.

Dočkalíková Jana

Nik

Je velký, chlupatý a černý.
Je milý, chytrý a věrný.
Má oči krásný, hnědý jak fík,
Je to PAN pes a jmenuje se NIK.